Únorová vycházka

Fotit na vycházce s Dinem není snadné, v jedné ruce vodítko se psem, ve druhé foťák. Proto mu bylo potřeba vysvětlit, že když se fotí, nemá za vodítko tahat, aby snímky nebyly rozmazané. Po čase se to podařilo, neb je to pes inteligentní. 

Končil únor, ještě byl sníh, ale už rychle mizel.

U nás končí Haná. Krásná černá ornice je do šedesáticentimetrové hloubky. Mám to vlastnoručně vyzkoušené! Vzadu je Stará Ves, tam už je půda dohněda a s kameny. Nastupuje Valašsko.

Špička věže kostela sv. Petra a Pavla v Kostelci u Holešova 

  

Naše zimní vycházka vede většinou kolem obce, protože polňačky jsou všechny zapadané sněhem. Svítilo sluníčko a Dino byl ochotný počkat, než vyvedu tento záběr.

 

A na konec idylka z místního hřiště.

Dino (poprvé)

Dino je pes malého vzrůstu, protože jako border teriér je specializován na liščí nory. Rád chodí na vycházky, nejlépe dvakrát denně. Je ovšem velmi aktivní, takže většinou musí být na vodítku. Nemá rád courání, zrychlený přesun mu naprosto vyhovuje. Nám, kteří s ním chodíme, to také prospívá, zejména zdravotně. Ráno 3 - 4 kilometry, odpoledne to samé, ještěže na to jsme dva.

Je mu rok a půl a už také byl na psí výstavě. Dino ale život bere s nadhledem a tak vzal i tu výstavu. Prostě se nudil a nějaké předpisové postoje a pochodování před porotci ho nevzrušily. Jako nezajímavý fakt přijal i výsledek: velmi dobrý. Z ostatních psů byl ale nadšený.

Dino je lovec! Na pomyslné pažbě už má jeden zářez: naši slepici. Byla to ovšem čistá práce, nikdo ho u činu neviděl a slepice vypadala jakoby spala. Lidi, až na malé výjimky, miluje téměř všechny (trochu se mu nelíbí bezdomovci a opilci). Takže hlídač není. Je ovšem možné, že na hlídání dostane kamaráda.