Když jsem hledal na stromech čapí a volavčí hnízda, tak se ukázalo, že tam nahoře v korunách stromů je také leccos pěkného k vidění. Kůra této olše (pokud se nemýlím) přechází nahoře do krásné bílé barvy a některé její kolegyně se dokonce tvářily jak břízy.
Trochu jarní poezie u tůně.
Ještě jedno torzo, porostlé choroši.
Tahle poslední fotka snad nejvěrněji ze všech vyjadřuje slunnou a klidnou pohodu toho dne.
Žádné komentáře:
Okomentovat