Křivatec žlutý

Náš pes (a člen rodiny) jménem Dino, miluje vycházky v rozsáhlém parku holešovského zámku. Nebydlíme přímo v Holešově, ale jezdíme do místních obchodů za nákupy. Manželka jde utrácet peníze a my zkoumat, co je nového v zámeckém parku.

Dnes jsme potkali tuto nenápadnou květinku:

V kapse byl jen mobilo-foťák, ale i tak je poznat, že něžná květinka je křivatec žlutý. Její jméno nám pomohl najít všemocný Google vyhledávač.

Mikulčický luh (potřetí)

Z naší krásné vycházky do lesa v okolí Mikulčic a vykopávek, zbylo ještě několik fotek. A půjde převážně o stromy. Nejdříve jedno torzo. Škoda, že ho ruší větvičky v pozadí.

Když jsem hledal na stromech čapí a volavčí hnízda, tak se ukázalo, že tam nahoře v korunách stromů je také leccos pěkného k vidění. Kůra této olše (pokud se nemýlím) přechází nahoře do krásné bílé barvy a některé její kolegyně se dokonce tvářily jak břízy.

Trochu jarní poezie u tůně.

Ještě jedno torzo, porostlé choroši.

Tahle poslední fotka snad nejvěrněji ze všech vyjadřuje slunnou a klidnou pohodu toho dne.

Mikulčický luh (podruhé)

Mimo rostlinek o kterých jsme psali a ukazovali fotky včera, jsme našli i stopy po živých tvorech obývajících les, po kterém jsme se procházeli.

Tak tady je to jasné: snažil se tu bobr.

Podobných rozrytých míst jsme našli několik. Jejich původci jsou opět zcela zřejmí: divoká prasata.

Součástí mikulčického lužního lesa je i přírodní rezervace Skařiny. Sousedí těsně s řekou Moravou a tím i se Slovenskem. Její hlavní zajímavostí jsou hnízda volavek a čápů.

V v předjarní době, kdy nejsou stromy olistěné jsou hnízda dobře viditelná a je jich tam mnoho. Na čápy bylo ale brzo.

Fotografovat proti obloze a zčásti i proti sluníčku nezaručuje dobrý výsledek. Přesto hnízda jsou vidět tři, možná i čtyři. A na tom úplně vpravo sedí volavka.

A ještě zůstalo pár fotek do třetího pokračování.

Mikulčický luh (poprvé)

Zatímco motorkáři v dnešní krásný předjarní den poprvé vytáhli své nablýskané stroje na projížďku, my jsme zvolili vycházku do lužního lesa v okolí Mikulčic. Zážitků a také fotek jsme nasbírali docela dost a chceme se o ně podělit.

Uvítal nás les plný sněženek. Něco takového se jen tak nevidí. Pro ten les to však není nic neobvyklého. Vloni jsme zde našli (jen o měsíc později) koberce rozkvetlého medvědího česneku. Podívat se můžete zde: http://goo.gl/QCFPJ

Pro jistotu ještě sněženky zblízka, aby byl důkaz, že jsou to opravdu ony.

Kvetou ale nejenom sněženky.

Květy žluté barvy k jaru patří. Toto je orsej jarní.

Potkali jsme také ladoňku travénskou.

A na závěr:

Plicník lékařský, hlídán sněženkami. Všechny květinky v mikulčickém lese jsou samozřejmě chráněny vyšší mocí, kterou zde zastupují právě sněženky.

Protože toho bylo v mikulčickém lese k vidění více, bude zítra pokračování.

Čekání na jaro

Pro nás, důchodce, je zimní období poněkud dlouhé i když jinak nám čas ubíhá podstatně svižněji, než tomu bylo v době, kdy jsme čekali na věk potřebný k návštěvě nepřístupného filmu v "bijáku". Mrazy, které nám příroda připravila v druhé polovině ledna a v únoru, naštěstí už máme za sebou a pro tuto zimu jistě definitivně.

Už teď nás slunné, i když trochu mrazivější dny, táhnou ven k prvním jarním pracím. Ovšem: aby to na našich zahradách vypadalo tak, jako na přiložené fotce, si ještě chvíli počkáme. Už to ale není daleko a je to nadějné.

Ještě připomenu, že pro nás postarší. přináší jaro i optimističtější pohled do budoucnosti a novou chuť do života.