sobota 26. února 2011

Moje oblíbená fotka (11)

Na plotě za kterým sídlilo toto pěkné, rohaté a chlupaté zvíře byla tabulka s nápisem Koza domácí. Trochu mě to překvapilo, protože jsem zvyklý na kozy bílé a s krátkou srstí. Možná ale nebyla česká. Trochu jsem to zvíře fotil a pak přišlo za mnou se žádostí o pamlsek a o podrbání za uchem. Byl to ale kozel a moje ochotná ruka si ještě dlouho uchovala památku na něj.


Fotka je ze zookoutku v kroměřížské podzámecké zahradě a moji laskaví čtenáři si možná vzpomenou na králíčka loudila, který je také jejím obyvatelem. A přidám ještě jednu fotku, která na mě působí velmi pohodovým dojmem.


pátek 25. února 2011

Krtek v zimě (podruhé)

V lednu jsem si zde všímal poněkud větší aktivity krtků v tuto roční dobu. Na možné vysvětlení přišla manželka, když našla tuto pranostiku: Ryje-li krtek v lednu, končí zima v květnu. Ovšem podle pana Kovaříka, pozorovatele meteorologické stanice v Šindelové, to znamená oblevu. Více o tom je možné si přečíst v tomto článku

Tuhou zimu, která se jen tak nevzdá, předpověděli například ornitologové, kteří vycházeli z velmi brzkého příletu havranů na naše území. A v paměti máme i tvrzení polského klimatologa Kowalewskiho o nejmrazivější zimě tisíciletí. Článek je zde

Ze svých poznatků mohu dodat, že v prosinci 2010 byla průměrná denní teplota v Holešově, kde to sleduji, mínus 3,7 stupně Celsia. Teplotně to bylo podobné v roce 2002 (-3,5). Pro srovnání: v roce 2006 byla tato teplota tři stupně nad nulou. Letošní únor (2011) bude podobný prosinci loňského roku. Soudím tak podle spotřeby plynu na vytápění v našem domě. Průměrná denní spotřeba je na úrovni toho mrazivého prosince.

A co říkají nejnovější předpovědi? Mrznout má ještě v polovině března. Snad se i přesto jara dočkáme.

úterý 22. února 2011

O radosti z díla

Od té doby co jsem zjistil, že moje ruce (ve spojení s hlavou) umí občas něco pěkného (a mnohdy i užitečného) udělat, se mně zmocnila přímo vášeň své hotové dílo z různých úhlů obhlížet, chodit se na něj dívat a sám před sebou se jím pyšnit. Mít z něj – a také ze sebe – radost. A nemusí jít o velkou věc, někdy stačí i maličkost, nad kterou ale bylo potřebné delší čas přemýšlet, aby to fungovalo.

Znovu jsem si tyto pocity oživil se svým internetovým přítelem, který v tuto dobu vyměňuje krytinu střechy na svém rodinném domu. Své dojmy mně průběžně sděluje pomocí icq. Nejdříve obavy: jaké bude počasí, jestli nebude pršet, jestli  firma přijde tak jak slíbila, jestli to udělají dobře a podobně. Pak to vypukne a z domu je jakási nevzhlednost s trčícími krovy, které jsou ale postupně zakrývány fólií, a před domem se objeví nová krytina. Postupně jsou odstraňovány problémy, které se po odkrytí střechy objevily a na střeše se ukáží první tašky. S tím přijde i první úleva, z hlavy vypadnou  první obavy a převáží přesvědčení, že všechno dobře dopadne.
Pak s přítelem cosi důležitého rozebíráme na icq a on mi najednou oznámí: Jdu se projít na sluníčko. Já ale vím jak je to doopravdy. Jde se podívat na střechu. Jde se kochat a bude tak činit ještě nejméně celé letošní jaro. A já mu ty krásné pocity docela závidím.

neděle 20. února 2011

O internetových aukcích

Právě se skončila moje jubilejní dvacátá pátá aukce na Aukru.cz. Kdo to nezná ať tam rychle běží. Leccos zajímavého jsem laciněji než v ostatních obchodech koupil a dobře nám to slouží. Uplatnily se tam ale i věci, které byly v naší domácnosti již nepotřebné: starší televizor, chladnička, pračka a dokonce i nejméně padesát let starý betonový poklop na studnu.

Aukro.cz má dobře vypracovaný systém zajištění spočívající především v systému vzájemného hodnocení prodávajícího i kupujícího. Pokud chci s někým obchodovat, mohu se seznámit s jeho předchozími hodnoceními. Za takové situace se pak nemusím obávat poslat peníze za získané zboží předem. Zatím to vždy vyšlo bez potíží.

I na Aukru se ale najdou výjimky. Potkala mě jedna nepříjemnost s kupujícím, který vydražil můj nabízený předmět a pak ho nekoupil a navíc nekomunikoval. Až když ode mne dostal negativní komentář, tak začal křičet. Zboží se ale prodalo v opakované aukci.

Aukce však mají v sobě něco i pro ty, kteří mají rádi hru, napětí a volbu správné taktiky. Platí to pro případy, kdy o předmět je více zájemců a jde o to kdo vyhraje. A vyhraje nejen ten, kdo má víc peněz a víc si dotyčný předmět cení, ale především ten, který ví, kdy a jak přisadit, aby šance na výhru byla co největší.

Zkuste se podívat, možná i Vy se "zadrápkujete" tak jako já.

čtvrtek 17. února 2011

Vzpomínky na Myšku (3)

Osmáci jsou tvorové kousaví. Mimo skla a tlustých železných plátů rozkoušou, nebo alespoň okoušou, cokoli k čemu se dostanou. Jsou hlodavci a na hlodání závisí jejich stravování a žití. Kousat musí, protože jim jejich horní a dolní zuby neustále dorůstají. Není-li jimi hlodáno, mají snahu se - jako turecká šavle - zahýbat dovnitř a pak jsou bohužel k ničemu. Osmák to ví, proto je obrušuje na čem se dá. Pokud je doma vypustíte, tak mimo radosti ze zvířatek, která jsou ochotná být přítulná, získáte ohlodaný nábytek, hrany zdí, kabely (i pod napětím!), linoleum a v mém případě i rolovací kolečko na počítačové myšce. Občas se někde, třeba v gauči, objeví prokousaný tunel.
Naši osmáci proto dostávali do klece "hlodátka". Nejvíce jim chutnaly větvičky z ovocných stromů. Na tom se dostatečně vyřádily a po vypuštění nám až tolik nelikvidovaly domácnost.
S Myškou nastaly problémy kolem jejího šestého roku věku, kdy už neměla dostatečnou sílu ke kousání a zuby jí začaly přerůstat. Bylo potřeba Myšku vzít do auta, zajet k příslušnému panu doktorovi a zubíčky zkrátit. Zkraje nám to dost silně vyčítala, pak si ale zvykla a zřejmě i pochopila, že je to pro její dobro.
Na přiloženém (dost mizerném) videu je možné podívat se na Myšku v akci.




úterý 8. února 2011

Předjarní povídání

Den se již prodloužil více jak o devět a půl hodiny. To je první nadějná zpráva. Potom: tato část února bývá nakloněná k jaru. Na důkaz přikládám fotku z roku 2008, kdy jsme 5. února stavěl nový skleník. Je na ní, mimo skleníku, také jeho šťastná uživatelka.


Protože zimu nemám příliš v oblibě, tak přímo živočišně čekám právě na toto roční období. Navíc jsem narozený v lednu, ve znamení kozoroha, kdy se slunce vrací do našich končin a ještě ke všemu se jmenuji Jaroslav. Tedy ten kdo slaví jaro.

Letos přišly první náznaky jara rovněž na počátku února. Využili jsme téměř jarního počasí a vyrazili zkoumat zahradu po zimě, hlavně s nůžkami na větve a větvičky. Na programu byly také první přípravy skleníku na sezónu. Další fotka je už historická, ale dobře dokumentuje právě to o čem píšu.

Sníh už nikde není, zato zeminy tulící se k botám a psím tlapkám je všude plno. Proto s Dinem chodíme spíš po zpevněných cestách kolem vesnice, než po polňačkách. I tak jsme ale oba po vycházce zralí do celkové očisty. Snášíme to ale v pohodě, protože tušíme, že bud líp.







pátek 4. února 2011

Vzpomínky na Myšku (2)

Malých osmáčků se jejich mamince rodí docela dost. Je to dáno přírodou. V původním prostředí mají osmáci mnoho nepřátel a tak jim dlouhý věk nehrozí. Tak rok, možná dva. V domácnosti je ale lepší držet samečky od samiček dál .
Na fotce není Myška, ale jedna z jejích dočasných kamarádek, také samička, kterou jsme pojmenovali Kačka. Byla to jedna z jejích prvních vycházek po naší domácnosti a navykání na nás, na doteky a na naší ruku. Pokud jde o ruku, tak osmák je chytrý: Ruka dlaní nahoru je nebezpečná, mohla by chytit, proto na ni nepůjde. Pokud je ale nahoru hřbetem, tak je to v pořádku a klidně na ni vleze. Předvádí to Myška na další fotce. Jeden čas byla zvyklá takto snídat.
A ještě jedno pravidlo týkající se ruky. Osmáka není radno chytat do ruky zezadu. Pokoušela se o to jedna zvířecí paní doktorka, když jsme u ní byli s Myškou, protože se nám zdálo, že je nemocná. Ještě než se jí stačila odzadu dotknout, tak se Myška bleskurychle obrátila a kousla jí do prstu. A paní doktorka měla diagnózu jasnou: "Už jsem si jistá, že Myška určitě nemocná není!".