Všechno nejlepší!

Pravnučka Karolínka

Z takových vánoc nelze nemít radost.

O dnech všedních a svátečních

Dostal jsem otázku: A jak budeš trávit svátky vánoční? Bez většího zamyšlení jsem ze sebe vysypal, že jako důchodce téměř vůbec neodlišuji všední den od neděle, případně svátku, že to pro mne splývá v jakýsi průměr. Vzápětí mě napadlo, že se o něco ochuzuji. Především o změnu rytmu života, která je důležitá v aktivním věku a o to víc v letech, které následují potom.

A vzpomněl jsem si na svého tchána, blahé paměti. Od pondělí do pátku práce. V sobotu dopoledne k holiči (holič, bývalý soukromník, takže do bytu). Oholit, upravit vlasy a podebatit s dalšími, kteří se tam sešli. Prostě společenská záležitost. Byli to zase bývalí živnostníci, stejně jako děda a můj oblíbený tchán. Ten byl provazníkem. Odpoledne s našimi dětmi na vycházku, nejčastěji přes celé město na hřbitov. V neděli oblek s vestou, kravatou a hodinkami cibulemi v kapse (samozřejmě klobouk) a s babičkou do kostela. Více méně symbolicky, kvůli pořádku a další příležitosti setkat se se známými lidmi. V tom obleku vydržel celou neděli. Abych nezapomněl: po obědě byla rozhlasová pohádka, zase s vnoučaty.

Uměl to, na co já zapomněl. Že je důležité a potřebné udržovat a přímo pěstovat určité rituály, které ze života dokážou vyhnat šeď průměrnosti a které znamenají i regeneraci, nejen fyzickou, ale především duchovní.

O vztahu k životu (a práci zejména)

Přečetl jsem si článek o panu Janu Maškovi, který právě odchází do důchodu. Článek najdete zde
Panu Maškovi je ale 90 let a 62 let pracoval na jednom pracovišti. Už to je obdivuhodné. A pak mě také zaujalo jeho životní krédo:

"Když jsem nabádal svou matku, aby už nechodila do práce, tak mi odpovídala: Nebudeš-li chtít ve stáří vegetovat, dodržuj dvě zásady. Dělej, i když se ti ráno nebude chtít vstát a všechno tě bude bolet. Rozchodíš to. Zadruhé se nesmíš přežírat. A ještě je dobré k tomu přidat dobrou náladu," vysvětluje Josef Maška

Hezké vánoce

Všem, kteří sem za mnou chodí pravidelně, ale i těm, kteří přijdou jen občas, nebo úplně náhodou, přeji hezké a šťastné vánoce mezi svými nejbližšími!

Vzpomínky (4)

Na přiložené fotce je kopie plastové kartičky, kterou jsem v obchodě Comfor dostal při nákupu prvního počítače. Na kartičce je datum: 23. prosince 1998. V tuto předvánoční dobu je to tedy dvanáct let mého kratšího nebo později (v důchodu a hlavně v zimě) delšího vysedávání u počítače.

Možná bych našel  i fakturu, ze které by bylo možné vyčíst jeho komponenty. Jisté je však jedno, jeho 20 GB pevný disk slouží ještě dnes v mém současném počítači jako jedno ze zálohovacích  úložišť pro data.

Zhruba o rok později nám do našeho pražského paneláku zavedli kabelový internet a nějakou dobu jsem byl k němu připojen "na vyzkoušení" zadarmo. Moc se mi to líbilo, ale když zkušební doba skončila, oznámili ceny, které nebyly v rámci našich příjmů.

Následovalo připojení přes telefonní linku, neskutečně pomalé a vzhledem k té pomalosti také převelice drahé. V počítači jsem proto měl program, který evidoval každou minutku připojení a varoval mě před vysokými výdaji předem.

Skutečné a plnohodnotné využívání internetu však začalo až někdy kolem roku 2005 s připojením přes Wi-Fi. A dnes už si počítač bez připojení k internetu nedovedu představit.

Návrat sluníčka

Kvapem se blíží datum, kdy přijde skutečná kalendářní zima a s ní vstoupí Slunce do znamení Kozoroha. Toto období má pro mne dva významy:

- Je to začátek konce dlouhých nocí a návrat ke dnům v nichž bude den postupně delší než noc. Od začátku podzimu se na toto období těším. Jednak nemám tu tmu rád a pak to vždy znamená, že po zimě přijde jaro, které naopak rád mám a které současně znamená, že se mi podařilo prodloužit si život o další rok.

- Protože jsem navíc narozený v lednu, jsem Kozoroh. Je to moje znamení. Už hodně dlouho!

Moje oblíbená fotka (10)

Téměř celoživotním přáním mé manželky bylo (mimo jiných a podstatnějších přání, samozřejmě) chovat slepičky. Naplnění této tužby se dočkala až v důchodu, o to víc si to však užívá.

Kohoutek na fotce je hedvábnička a jak vidět byl to mazlíček. Patřily k němu i hedvábničkové slepičky - malé, krásné, roztomilé a vzorné matky. Moc nesnášely, ovšem jak uviděly opuštěné vajíčko, tak byly ochotné ho opatrovat, ohřívat a opečovávat.

Tuto fotku mám rád, protože svědčí o tom, že i málo může člověku stačit k tomu, aby byl šťastný.

Vzpomínky (3)

Dnešní vzpomínka se váže k jedné restauraci v okolí našeho bydliště. V době na kterou vzpomínám to ale byl místní národní výbor, kde jsem se ženil a moje manželka vdávala.
Pak se ale leccos změnilo a z úředních místností se stal Hostinec na Rychtě. Název vhodně navazuje na předchozí využití.
Abychom si připomněli náš vstup do společného života, tak jsme tam občas zašli a vypili jedno či dvě piva z pivovaru Litovel, příhodně zvané lavina.
Když pivo hostinský přinesl na stůl, byla celá sklenice plná bílé pěny, která se pohybovala právě tak jako lavina a postupně - odspodu - se zhmotňovala v pivo. Pivo bylo výborně, leč trochu dražší a to zřejmě bylo i důvodem k tomu, že se přestalo čepovat.

Škoda! Pro nás to byl docela pěkný rituál.

Elektronická zdravotní knížka

O možnosti mít svou zdravotní knížku v elektronické podobě (EZK) na internetu a tím i doma v počítači, jsem slyšel a četl už dříve. Teprve tento týden jsem se k EZK vrátil a objednal si ji na http://www.izip.cz/ Během několika dnů přišel dopis s přihlašovacími údaji a knížku jsem si mohl zprovoznit. Jde o službu poskytovanou zdarma pro pojištěnce VZP.

Může do ní zapisovat lékař, ale i každý její majitel a vést si tak přehled o svém zdraví, případně nemocech. Demoverzi knížky je možné si vyzkoušet na https://demo.izip.cz/intro/show
Zaujala mě její komplexnost a její snadná ovladatelnost. Rozhodně s ní budu pravidelně pracovat.

Znovu o Kindle

Čtečka přišla s anglickým menu. V jeho hlavních bodech jsem se orientoval, ovšem "nuance" mi jaksi unikaly, vzhledem k mé dost povrchní znalosti angličtiny. Proto jsem přivítal aktivitu nadšenců, kteří připravili kompletní českou verzi menu a za velmi nízký peníz jej nabízejí na Aukro.cz. A to včetně počeštění klávesnice a podrobného návodu. Všechno funguje a tak mohu doporučit.

Čtečka má mimo jiné také dva reproduktorky. Velkou místnost neozvučí, ale pro komorní poslech plně postačí. Navíc nechybí ani konektor pro sluchátka. Pro čtečku nejsou problémem soubory mp3, tedy písničky, hudba vůbec, audio knihy, ale i rozhlasové hry. Těch je na internetu k dispozici mnoho a zadarmo. Takže např. stáhnu detektivku od Agaty Christie, postrčím ji do čtečky a večer v posteli nasadím sluchátka a poslouchám a přitom příjemně usínám. Umí to sice i jiné aparátky, ale zase to neumí s knížkami.

Přišla zima

..... a s ní se v hojném počtu vrátily sýkorky, zvonci, vrabci a lecjací další ptáčkové i velcí ptáci. Opráším dvě budky na krmení, pověsím je na meruňku před oknem z kuchyně a pak už jen nosím slunečnici a jiné pochoutky. Vděční ptáčkové nám za to připraví zábavu na celou zimu.
Jak to teď na naší meruňce vypadá,  ukazují dvě fotky.

Hledají se kamarádi

Fotku dvou mladých lidí mi poslal pan Karel Hofmann. Mladý muž se jmenuje Luďa a pocházel z Nových Zámků a s panem Karlem se seznámili v učilišti ČKD Blansko. Mladá žena se jmenuje Zdeňka a bydlela přímo v Blansku. Fotka vznikla v létech 1963 - 1964 a oběma mladým lidem nyní už bude přes šedesát let.

Všichni tři byli dobří kamarádi, ale po ukončení učiliště se už neviděli. Pan Karel by byl vděčný za jakoukoli informaci o jejich osudu.

Psát je možné přímo sem, nebo na email karel.hof@gmail.com

Vzpomínky (2)

Prohlížel jsem staré fotky a našel mezi nimi jednu (ještě papírovou) z dávných let, na které si připíjím se svým velmi dobrým přítelem, kterého jsem si vážil a měl ho rád. Moc jsme si spolu rozuměli a dokázali dlouhou dobu povídat a diskutovat o politice i životě.

Chvíli jsem přemýšlel, kdy ta fotka vznikla a při jaké příležitosti. Pak mě napadlo (když na sobě mám montérky), že by to mohla být zabíjačka u něho. Tak jsem jí poslal potomkům a ti potvrdili, že to je skutečně tak, přidali další fotky a ještě zacitovali z dopisu, který jsem jim s fotkami poslal. Je to z roku 1987.

Za tyto vzpomínky jsem vděčný fotce, kterou jsem našel a také dobrým známým, kteří mají lepší archív a tím i pamět, než já.

O Amazon Kindle

Tak mohu sdělit první zkušenosti a zážitky s novou čtečkou knih.
Objednal jsem ji přímo v USA v Amazonu, protože u nás je asi o dva tisíce dražší. Platba kartou byla bezproblémová, balíček přišel za čtyři dny. Cena se pohybuje kolem 2.800 Kč, včetně dopravy. Clo se neplatí.

Obstaral jsem první knížky a přesunul do čtečky. Jde to buď přímo prostřednictvím USB kabelu připojeného k počítači nebo přes emailový účet, který má každý majitel Kindle zřízený u Amazonu. Soubor se odešle a vrátí se upravený do potřebného formátu pro čtečku a sám se do ní nainstaluje. Je také možné použít program Calibre. Je v češtině a zadarmo k dispozici na internetu a umí text převést do podoby čitelné pro Kindle.

Čtečka se po připojení k počítači ukáže jako samostatný disk a se soubory v ní je možno pracovat stejně jako s ostatními v počítači. Prostředí ve čtečce je v angličtině a i pro neznalé jazyka je to rychle pochopitelné. Češtinu ve stažených knížkách zvládá v pohodě.

Kindle si pamatuje, kde jste přestali číst a příště otevře knížku na té samé stránce. Umožňuje zapisovat si do textu vlastní poznámky, což bude dobré při studiu např. odborné literatury. Lze upravovat velikost písma, řádkování, šířku stránky a také orientaci čtečky (na výšku nebo na šířku). Vejde se do ní asi 3.500 knih a baterie vydrží celý měsíc při běžném denním čtení. Nabíjí se přes kabel USB, který je součástí balení.

Dá se držet v jedné ruce a palec je přitom právě na tlačítku obracení stránek. Displej není podsvícený, takže neoslňuje a působí jako skutečná kniha. Potmě si ovšem nic nepřečtete. Čtení je velmi příjemné.

Jak už jsem zmínil, umí se bezdrátově připojit k internetu, pokud je ovšem takové připojení v místě k dispozici. Připojila se i k mé emailové schránce, bylo ale poznat, že na tuto činnost není specializovaná.

Čtečku zaměstnáváme s manželkou oba a výdaj za její nakoupení jsme dodatečně ohodnotili jako smysluplný.

Podzimní kvítí

Tuto květinku nemohu pojmenovat, protože ani já, ani manželka si na její jméno nemůžeme vzpomenout. Dostala se k nám tak, že jsme se dozvěděli o jejich blahodárných účincích proti hmyzu zvaném molice, zejména ve fóliovnících a sklenících. Tak jsme si ji vypěstovali ze semínek a to, co jsme o ní slyšeli, skutečně fungovalo.
Postupně se rozšířila na celou zahradu a bylo potřeba s ní trochu bojovat.
V létě je asi jeden metr vysoká. Rostlinka na fotce se ale nějak opozdila a vykvetla teprve teď, v polovině listopadu. Proto je vysoká pouhých 25 centimetrů.
Vedle chryzantém je to ale jeden z posledních květů na naší zahradě. O to víc je milejší.
__________________________
PS: Manželka trochu zagůglila a název našla. Je to nikandra machovkovitá. Podrobněji je to zde a s těmi lampiónky se podobá mochyni, kterou také pěstujeme.

Moje nové vzplanutí

V rámci utužování rodinných vztahů nás dcera pozvala na svatomartinskou husu. Oběd byl navíc velmi vhodně orámován právě vypálenou slivovičkou. K obému nebylo možné vyslovit ani jednu připomínku, ale pouze a jedině chválu.

Po obědě se vnuk vytasil se svým nejnovějším elektronickým přírůstkem, čtečkou knih v elektronické podobě Amazon Kindle. Můj vztah k této věčičce se vyvinul téměř okamžitě a plně odpovídá překladu slova kindle do češtiny: rozhořet se, vzplanout, nadchnout se.

Je to lehoučké, snadno ovladatelné, vejde se do toho spoustu knih, umí to připojení na internet a mohl bych pět chválu ještě hodnou chvíli. Prostě jsem se nadchnul a myslím, že získal i manželku. Prozkoumal jsem příslušné reference a možnosti získání knih v potřebném formátu a aparátek objednal. Až ho prozkouším, sdělím zkušenosti.

Vzpomínky (1)

Mám spoustu fotografií a negativů a rád se jimi probírám a připomínám si s nimi doby minulé dávno i nedávno. Některé z nich, myslím, stojí za zveřejnění i tady.

Fotka bude asi tak z roku 1950. Jsem na ní já a motocykl Jawa otcova bratra, který na ní za námi přijel. Motorka pak nějakou dobu zůstala u nás - otec na ní cosi opravoval - a za tu dobu jsem se na ní naučil jezdit. Protože jsem nohama nedosáhl na zem, musel u mého startu i dojezdu být otec a vypouštět mně, případně při dojetí chytit. Cvičnou dráhou byla naše ulice a k naší obhajobě musím dodat, že končila v lese. Ta naše motorka v ní byla jediná a auto jsme téměř neznali.

Podzim

Fotka vlevo je z loňského listopadu, ale svou "náladou" přesně odpovídá dnešnímu deštivému dni. Po řadě pěkných podzimních dní přišlo drobné pršení. Ale nevadí, podzimní práce na zahradě jsou z větší části hotovy. Zbývá ještě nějaké rytí, ale to zatím může počkat, roste tam zelené hnojení. Sklizeno už je všechno, včetně posledních plodin: pórku a celeru. Skončily i poslední stáleplodící maliny. Úplně poslední ovoce máme z fíkovníků umístěných ve skleníku. I ty však budeme muset do začátku mrazů přestěhovat.

Poslední sečení trávy je za námi a sekačka posbírala i spadané listí. Zbytek shrabeme, nebo použijeme příslušný vysavač.

Venku, na polích, už zůstala pouze poslední kukuřice.   

A my doufáme, že se nenaplní předpověď polských

meteorologů o kruté a dlouhé zimě. Ale i kdyby, tak 

to co máme zatím v bečkách, nás v zimě určitě zahřeje!

Ještě přidávám fotku těch krásných a chutných fíků:

Mnoho štěstí pro chilské horníky

Celou dlouhou dobu jsem sledoval osudy zavalených chilských horníků a dnes i části přímého přenosu z jejich netradičního vyfárání. Jako bývalý havíř jsem s nimi soucítil a přeji všem, aby zdravotních, případně jiných následků bylo co nejméně.
Zdař Bůh! Jsem rád, že to budete mít za sebou!

Babí léto

Autorem této fotky je náš dobrý kamarád Michal, který byl s manželkou u nás na návštěvě. Ovoce na ní je nashi a strom roste na naší zahradě. Jeho dozrávání znamená definitivní nástup podzimu a s ním i dny, které lze označit jako skutečné babí léto, ať si nám meteorologové vykládají o jeho příchodu co chtějí!

Dnes to opravdové babí léto bylo, a bylo to dobře, protože elektrikáři nám - s patříčným předstihem - oznámili, že se dnes musíme obejít bez elektřiny. Kvůli nutným opravám čehokoliv. Letos už potřetí.

Tak jsme k obědu vylepšili  polský kabanos o kousky papriky, slaniny a cibule, napíchli na špejli, a roztopili náš malý gril. K tomu trochu velkopopovického kozla a na elektrikáře jsme zapomněli. Byla to babílétová pohoha. Stejně tak i na odpolední procházce s Dinem.

Jen tak mimochodem: zkusili jste někdy žít bez elektřiny? Alespoň jeden den?

Moje oblíbená fotka (10)

Tahle fotka se jmenuje Měsíční kámen a občas ji někomu pošlu s povídáním, že jsem ho kdysi našel na zahradě a že nevím kde a jak se tam vzal a tajemně dodávám, že několik dní po vyfotografování zmizel.
Z té legendy je ovšem pravda pouze to, že jsem ho vyfotografoval na zahradě a že už tam zase není.. Není to kámen, ale kus betonu pocházející z rekonstrukce našeho domku. Jeho fotku jsem upravil do tajemného hávu v nějakém počítačovém programu a není tam už proto, že je uložen v betonových základech kdovíjaké stavby.

Křížová cesta v Žirči

Na výletu do Dvora Králové a okolí jsem byl zvědavý i na novodobou křížovou cestu na louce pod lesem, mezi obcemi Žireč a Kuks, o které jsem hodně četl. Křížová cesta asi není ten správný název, podle mne jde spíše o galerii moderně pojatých soch v přírodě. Nechci myšlenku a její provedení kritizovat, spíše vyjádřit, v krátkosti svůj názor:

• Umístění galerie se mi zdá být odlehlé od civilizace. Kdo ví jak je to s návštěvností?
• Patnáct pískovcových soch, každá od jiného autora, postrádá něco, co by je spojovalo. Nějakou legendu, nebo příběh, tak jako je tomu u klasické křížové cesty. Možná tam ale něco takového je a jen jsem to nepochopil.

Připojuji nějaké fotky pro ilustraci, zájemci si jistě najdou další na internetu. (Doporučuji zejména fotky na mapách Google)

Zahrada na podzim

Kalendářně ještě podzim není, ledaže bychom to posuzovali podle padajícího listí a některých rostlin a jejich květů.

Zahrádkáři ví co je sedum, ti ostatní zase znají rozchodník. Je jich mnoho druhů, proto si nejsem zcela jistý, ale tento bude  nejspíše rozchodník nádherný.

A náš tis (taxus baccata) ten se už chystá na vánoce: vyvěsil ozdůbky.

Hřiby trojčata

Krásná houbová trojčata a jejich šťastný nálezce.

Mochyně peruánská

Na zahradě nám dozrávají plody mochyně peruánské i když letošní rok pro ně zvláště příznivý nebyl. Na fotce je jeden z keříků, vloni i předloni byly keře třikrát i čtyřikrát větší a měly také podstatně více plodů.
Rostlina je ověšena typickými lampiónky, ve kterých jsou po dozrání žluté plody. Ty jsou jedlé, výborné navinulé chuti. Jíme je zasyrova i jako kompot. Jsou i další možnosti zpracování.

 

Návrat do míst spojených s mládím

Bydlíme sice na Moravě, ale rodem a většinou svého života patřím do Čech, zejména východních. Delší dobu jsem v Čechách nebyl, proto moje rozhodnutí navštívit dobře známá místa a oživit vzpomínky na doby, kdy jsem slavil narozeniny s podstatně nižším číslem.
Cílem byl Dvůr Králové a jeho nejbližší okolí.

Dvůr Králové nad Labem. Pohled od nádraží.

Pro fotografování sice nebylo to úplně nejvhodnější počasí (podle profesionálů "správné světlo"). Spíše podzimní slunečno se zamženými obzory, s tím jsem ale nemohl nic dělat, proto ve vylepšení snímků trochu pomohl počítač. Pár fotek postupně dám na stránku Fotky z výletu do Čech .

Procházka s Dinem (3)

Dino dnes vyrazil velmi zčerstva, čenich u země a "jel" tak rychle, že jsem za ním chvíleni klusal. Dokonce se na jednom rozcestí vydal i směrem, kam se mu jindy příliš nechce. Je to ale jeho vycházka, tak si cestu vybírá sám. Pak ho něco zaujalo, tak se zastavil a zkoumal a já získal čas se rozhlédnout.

Na polích už zůstala jen kukuřice, na dalších kulaté balíky slámy. Jinak strniště nebo už oranice. Sluníčko už tolik nepálí a nad obzorem není tak vysoko jako v létě. Lehce profukovalo a byla docela pohoda. Byť podle kalendáře ještě léto, tak dojem byl vysloveně podzimní.

Moje oblíbená fotka (9)

Kvetly nám na zahradě sasanky (asi Anemone coronaria). Teď už ne,ztratily se. Možná si na cibulkách ze kterých vyrůstají, pochutnalo nějaké zvířátko, možná je zničil mráz.

Fotka se, myslím, povedla a rád se k ní vracím. Zvláště teď, když se příroda zvolna chystá na zimní odpočinek. A tato rostlinka patří k jaru, které mám raději než podzim a zimu.

Další sklizeň

V květnu jsem psal o klanoprašce čínské, kterou pěstujeme. Dnes přišel čas sklizně jejích červených bobulek a výroba šťávy. Jako mechanizaci procesu odšťávování používáme jednu z "hrkaček" naší kuchyně. (Pro neznalé: Hrkačkou se u nás nazývá jakýkoli kuchyňský stroj poháněný elektřinou a vydávající zvuk, kteří my pamětníci pamatujeme z dob prvních kuchyňských robotů.)

Tento přístroj si ale jen tak potichu vrčí, o to účinnější je však při výrobě šťávy. Sklizeň byla bohatá, takže vedle slivovice, jejíž letošní proces zrodu je teprve na začátku, se budeme v zimě posilovat i lekvarem z klanoprašky.

Druhou plodinou, kterou jsme dnes sklízeli, byly šípky růže svraskalé (za názvem plně nestojím, pouze si myslím, že je to ona). Šípky jsou pěkně velké, dobře se s nimi pracuje a bude z nich džem. Velmi dobrý a samozřejmě také zdravý.

Rozkvetla bilbergie

Tento růžový květ patří naší bilbergii. Celé jaro a léto byla v zahradě a zřejmě jí to prospělo, protože květů má hned několik. Je to nenáročná květinka, velmi odolná, snese polostín i oslunění a zvykne si i na případné nešetrné zacházení ze strany jejího pěstitele.

Patří mezi bromélie, které mají domov v subtropech a tropech amerického kontinentu.

Když Dino štěká

Dino ve štěněcím věku

Dino, jako správný lovec, chodí rád na zahradu večer, když se smráká. Ví, že i přes soumrak je k vidění podstatně víc, než ve dne. A když něco najde, tak štěká:
- Například ježka najde dost často. Pak je musíme násilně oddělit a Dina odblešit.
- Nebo křečka. Jeho další žití pak záleží na tom, jak rychle někdo přijde a zvířátko zachrání.
- Také se mu líbí malé žabičky, kterých máme letos na zahradě hodně. Ty má ale spíše na hraní.
- Občas dost silně (a jinak než na ta zahradní zvířátka) štěká u brány z ulice. Děcka venku kopou do míče, ten přeletí bránu a Dino míče miluje. Štěká na něj, honí ho jak fotbalista, pak ho zažene do kouta a pokud nepřijdeme včas, tak i ten míč je během pěti či deseti minut bez duše. Dva jsme mu koupili, oba jako míče skončily stejně rychle.
- Pak také štěká na slepice, když se náhodou některá z nich dostane z jejich bezpečně oploceného prostoru. Trvá to ale jen malou chvilku a slepice vypadá jako by spala. Samozřejmě navěky a pak máme slepičí paprikáš.

Jsou ale i případy, kdy Dino neštěká. To tehdy, když přijdou lidé. Všechny radostně vítá. Vyzkoušené to není, ale vítal by asi i zloděje. Dino je bytostný lovec, hlídání mu nic neříká! Na to bychom potřebovali psa jiného zaměření.

Pár slov o vlašťovkách

Vlašťovky se k nám vracejí pravidelně každý rok v dubnu kolem mých jmenin. Těšíme se na ně, přichází s nimi jaro a po dobu jejich pobytu jim  "rezervujeme" jednu místnost na kterou jsou zvyklé a kde hnízdí. Mívají po dvou snůškách a v tuto dobu (v minulých letech) od nás odlétalo do teplých končin 6 - 8 mladých vlašťovek narozených právě u nás.
Pozorovali jsme rodiče jak jsou starostliví a odhadovali, kdy ty nově narozené budou mít první letový den. Vloni ale začaly problémy: snůška jen jedna a letos vůbec nic. Dospělé vlašťovky se objevovaly jen občas, prohlédly hnízda a zase pryč.
Když se dívám na jejich houfování před odletem, tak jich na elektrických drátech sedí maximálně do deseti. Ještě před pár lety se nedaly spočítat. Zdá se, že ubývají a to dost rychle. Z tohoto hlediska to bylo trochu smutné léto. Chybělo nám jejich štěbetání, poletování po zahradě a nálety na vodu do bazénu, kde se s oblibou koupaly.

Rajče podivín

Ve skleníku jsme sklidili rajče, které narostlo jednak do slušné velikosti (41 dkg), ale i do zajímavého tvaru. Je to údajně dáno tím, že skleníková rajčata jsou špatně opylována.

Ibišky

Ibišky syrské, které jsou dřevěným keřem, má na střední, ale zejména jižní Moravě, na své předzahrádce hodně lidí. Jsou to nenáročné rostliny a přes celé léto krásně kvetou a dělají kolem domu parádu.

Tyto dva keře kvetou u nás na zahradě. 

Vedle nich jsou ještě ibišky bahenní. Na rozdíl od těch předchozích nejsou dřevina, ale bylina. Nevím jestli se vyjadřuji botanicky přesně, chtěl jsem naznačit, že na podzim uschnou a na jaře znovu vyrazí. Rozkvetly právě teď a na druhé fotce je vidět bohatství poupat.

Návštěva pana brouka

Při obírání zralých ostružin, jsme našli krásného a velkého brouka s lesklými, jakoby měděnými krovkami.

Vybíral si přezrálé kousky a zcela zjevně z nich sál šťávu.

Podle dlouhých tykadel jsme usoudili na tesaříka a mohl by to být tesařík pižmový. Měl by, podle jména, také být cítit, ale nebyl.

Pak jsem ho požádal, zda by se nemohl přemístit do fotogeničtějšího prostředí na závěrečné exkluzivní fotografování. Neměl s tím problém.

Jeho celkovou délku, včetně tykadel jsem odhadl na šest až sedm centimetrů. Což je na naše poměry (a mezi brouky vůbec) docela velké "zvíře".

Kominíčci a houby

Dnes poreferuji o dvou událostech u nás.

Psal jsem o tom, jak jsme svým grilováním rušili kominíčka (rehka) při krmení mláďat. Tak už jsou všichni venku! Ještě jsme je nestihli spočítat, protože neposedí a nikdy nejsou všichni, ale s rodiči je jich alespoň šest. Docela pěkné hejno. Sedíme na terase a naši kominíčci se předvádí: na meruňku, do psího vína, k ptačí napáječce, do živého plotu, prostě průzkumníci a přitom sbírají hmyz. Poskakují, klepou ocáskem a mají zajímavý let: shora dolů a zase nahoru. Připomíná spodní polovinu elipsy. Zahrada s nimi ožila.

Ještě něco o houbách!
V týdnu přišel večer soused a kamarád a přinesl mísu plnou krásných hub. Byly to hřiby z hostýnských lesů.  Moc nás tím darem potěšil a hned se mi vybavila mladší léta a s nimi oblíbené jídlo: chlupaté knedlíky zamíchané do houbové smaženice. Samozřejmě s vejci. Tak jsme si to mládí zopakovali!

Bude vlastní káva?

Tato rostlinka kávovníku je stará asi tři roky. Přes léto má svoje místo ve stínu pod meruňkou, protože přímé slunce nemá ráda.
Letos se na ní objevily první květy, celkem pět. Dva z nich jsem na ukázku vyfotil a budeme čekat, kdy se objeví červené plody. Ty ovšem zrají velmi dlouho: osm až devět měsíců. Údajně se dají i pražit, umlet a potom z nich uvařit pravou arabskou kávu. Možná je to ale jen pohádka.
Těšíme se, že třeba už příští rok jich bude víc. Je to pěkná okrasná rostlinka a kvetoucí a vonící bude ještě hezčí!

Večer u grilu

Když jsem šel dopoledne kolem kuchyňského pracoviště mé ženy, připravoval se valtický kapr k obědu a ještě tam bylo cosi v misce. Prý rybí karbanátky. Tak dobře, uděláme je večer na grilu, však jsme u něho dlouho nebyli.

Dělba práce je taková, že Staňa připravuje jídlo a já jdu ke grilu dříve a ten přístroj uvedu do provozní teploty. Je to trochu větší plechovka za asi 300 Kč (před pěti lety, a prodává se pořád!), ale přesně pro dva strávníky. Tak tedy ten přístroj nažhavuji a poslouchám intenzivní bzukot včel, které hodují na vedlejší zdi porostlé přísavníkem trojlaločným, neboli psím vínem.
A do toho včelího rojení uslyším známý a nezaměnitelný ptačí hlásek. Nemůže to být nikdo jiný než kominíček, tedy rehek. Asi před třemi lety jsem na tu zeď dal boudu-boudičku rehkovnu. Letos poprvé jsou v ní mladí a kominíček nás tam moc rád neviděl. On si ale zvykne, protože kominičci žijí s lidmi v symbióze, většinou v nějakém otvoru pod střechou.
A přidávám jednu starší fotku mladých kominíčků, při jejich prvním letovém dnu. Jako správní zvědavci přiletěli zkoumat staveniště zahradního domku.

Rostou!

Můj přítel Karel mi poslal fotku manželky Míly. Paní Míla je ovšem obložena sbírkou krásných hřibů a jiných houbových druhů, které přinesla dnes dopoledne z lesa domů.
Nezbývá než blahopřát a závidět!