O této rostlině jsme do loňského roku neměli “ani tuchy”, tedy nevěděli, že existuje, že se dá pěstovat na zahradě a je k jídlu. Pak ale kamarádka manželky přinesla semínka a na jaře šly do půdy. Stále jsme ale netušili o jakou rostlinu jde a zjistili to až podrobným zkoumáním za pomocí internetových vyhledávačů.
Vyrostl asi tak půlmetrový keřík s větvičkami bohatě osypanými plody. S jejich sklizní se čeká až do prvních mrazíků. Údajně jsou před zpracováním jedovaté, nebo, dejme tomu nejedlé. Po zpracování na marmeládu nebo džem jsou však skvělé i s borůvkovou příchutí.
A ještě dvě fotky:
