Jak přišel podzim

V každém ročním období je příroda krásná. V zimě odpočívá, na jaře bují, v létě kvete a na podzim mění barvy. Jak to bylo letos si dovolím dokumentovat na několika záběrech.

V závěru září se tis jakoby už připravoval na vánoce. Rozvěsil ozdoby, které brzo, díky ptákům, zmizely. Zřejmě vědí, že je to to jediné co je z tisu jedlé nikoli jen jednou.

Za měsíc přišel první letošní sníh. Podle toho, jak to vypadalo venku, mohly být vánoce, třeba ty ladovské.

Druhý den už bylo po vánoční idylce.

A barvy podzimu vládnou i teď na začátku listopadu (sakura).

A ještě hlohyně, potrava pro kosy, kteří u nás bydlí.

Bejvávalo...(4 - O jednom přístroji ze SSSR)

V dobách, zdá se, dávno minulých, se v tento den (7. listopadu) psaly oslavné ódy na revoluční čin Lenina a jeho bolševiků. Doba však značně pokročila (a kdoví zda i naše zmoudření?) a dnes jsou na historii podstatně jiné názory. Zejména ty mediální.

Můj blog ale není o politice. Chci zmínit jeden přístroj, který mně, někdy kolem roku 1976 přivezl ze SSSR můj kamarád a ke kterému mám dodnes nostalgický vztah. Stále funguje a ke své činnosti potřebuje jednu plochou baterii. A stál celých 10 rublů. V té době to znamenalo sto korun. To nebylo úplně málo.
Když jsem se s ním naučil pracovat, téměř mě osvobodil od služeb autoservisů, alespoň pokud se týkalo seřízení motoru. Na tehdejší škodovky, moskviče, žigulíky, ale i jiné, bohatě stačil. Stačilo jen trochu pečlivosti. A dosud ho používám. Ovšem jen na běžné elektrikářské zkoumání.
Dnes už jsou auta nacpaná elektronikou a umějí toho tolik, že se nám o tom dříve ani nesnilo. Tak ten přístroj (rád bych mu přidal přívlastek "diagnostický") uchovávám jako vzpomínku na své automobilové mládí, počínající škodováckým kombíkem Oktávií v roce 1966. I když by ho leckdo mohl označit jen za "měřák".

A tady je ten můj omšelý veterán.

Hmyzovník (aneb inspirace na domeček pro hmyz)

Při procházkách s Dinem po oblíbené holešovské zámecké zahradě jsme objevili zajímavou a esteticky velice podařenou stavbičku. Domeček pro včely samotářky, čmeláky a jiné hmyzí kamarády. K jeho postavení stačil nápad, pár starších děrovaných cihel, provrtané dřevěné špalky a trochu slabších větviček. Pro stavbu samu byla, zřejmě, základním materiálem hlína smíchaná se slámou. A stavěl to určitě někdo s výtvarným cítěním.

Líbil by se mi takový objekt i na vlastní zahradě. Další inspiraci jsem našel na internetovém serveru Hobby.cz

Pro zájemce přikládám adresu článku: http://goo.gl/XWUHb a pár fotek z článku převzatých.

Mohlo by se zdát, že věžička-hmyzovník (na snímku vpravo) není zcela na potřebné estetické úrovni, ale to je věc názoru. Mně se zdá, že do prostředí té konkrétní zahrady docela zapadá a neruší. 

Inspirace mám tedy na fotkách i v hlavě. Zbývá tedy, řečeno s klasikem, aby mi ten pěkný nápad z hlavy do rukou sestoupiti ráčil.