Bára a ježek

Z kurníku se ozývalo zoufalé kdákání naší zrzavé hedvábničky Báry. Šli jsme tedy zkoumat, co se děje. 
Bára chtěla snášet, její oblíbená bedýnka však byla obsazená ježkem, který v noci prohlížel zahradu a hledal něco k snědku a ráno si šel ke slepicím schrupnout!

Klanopraška čínská

 Na fotce je v popředí bujná rostlina, která se jmenuje klanopraška čínská.

Rostlina má mnoho blahodárných účinků na lidský organismus. Mám takový dojem, že už jen to, jak kolem ní denně mnohokrát projdu, významně prodlužuje můj pobyt v tomto "slzavém údolí", jak pravil jistý klasik  
Je doporučeno tři lístky denně utrhnout a sníst (syrové). Posiluje to výdrž a odolnost. 

Pro vážné zájemce o její případné pěstování přikládám odkaz, na němž se mohou dočíst vše podrobně a - na rozdíl ode mne - seriózně:klanopraška 

V tuto dobu už má rostlina nasazené plody:

Ty postupně přejdou do červené barvy (asi jako rybíz). Manželka je zpracovává na džem nebo šťávu, které se v zimě užívají po malých lžičkách.

Moje oblíbená fotka (4)

Nějaký čas moje žena chovala slepičky hedvábničky. Slepičky jsou to malé, bílé i krásně barevné. Snášejí méně a menší vajíčka. Zato jsou výborné a naprosto spolehlivé matky kvočny. Jednu z nich, jménem Pucina, Vám představuji. 
Tu fotku mám rád kvůli zcela jednoznačnému výrazu Puciny: "Už si konečně udělej tu fotku a dej pokoj!" 

Moje oblíbená fotka (3)

Mám rád staré fotky, které zachytily něco, co už minulo a co se nevrátí. Zastavím se nad nimi a mohu popřemýšlet, jak hodně se všechno posunulo. 
Následující fotka vypadá jako ze staré Ameriky, ale je to u nás v Česku. Bratr mého otce jako pumpař u benzínové pumpy. Už nevím kde to bylo a čas určím jen přibližně: někdy v období let 1945 až 1948. Ale mohlo to být i dříve, před válkou. Pamětníci už bohužel nežijí. 

Moje oblíbená fotka (2)

Přiletěla k nám návštěva, přímo poštovní. 

Poštovní holub byl zřejmě vysílený po dlouhé cestě. Tak jsme ho krmili, napájeli a on se po dvou dnech odpočinku vydal na další cestu. 

Mám tu fotku rád protože mi připomíná pomyslnou důvěru toho ptáka v nás a naši pomoc. Dodnes věříme, že šťastně doletěl.

Moje oblíbená fotka (1)

Ze starých fotek, které mi zůstaly po otci, vybírám tuto:

Bude jí brzo 100 let a zub času na ni zapracoval. Ten chlapec s motýlkem na krku je můj otec, kterého při nějaké rodinné příležitosti vzal jeho otec na společné fotografování. 
Můj děda byl velmi chudý člověk, tzv. domkař. Všimněte si, prosím, jeho pravé ruky na rameni chlapce. Je to ruka dělníka, který po práci v továrně musel, za vydatné pomoci své ženy, udržovat v chodu domácí hospodářství a nějaké menší políčko. Bylo potřeba uživit dva dospělé a 4 děti. A také je vypravit do života. 
Tu fotografii mám rád, protože mi ukazuje, kde jsou moje kořeny a také to, že ač chudí, přesto byli hrdí.