Jarní výlet

Dnes jsme opět jeli do našich milovaných Mikulčic. Protože vyšlo počasí a i jiné okolnosti byly příznivé, stojí zato napsat o této cestě pár slov.

Ráno byla sice mlha, ale cestou mizela a nejen to: zatímco u nás meruňky teprve vyplňují poupata, tak čím jižněji, tím více květů na těchto stromech bylo vidět. A celá příroda ukazovala, že ten náš jih má cosi do sebe.
Setkání bylo pohodové, jako téměř vždy. Mimo jiné i proto, že jsme si už navykli se navzájem respektovat a naše setkání včas ukončit a těšit se na další. Pochopil to už i náš Dino, který se vždy na tamní své kamarády těší. Už i on našel tu správnou dobu pobytu!

Při zpáteční cestě bylo jarně pohodově! Tomu jsme přizpůsobili i rychlost (spíše pomalost) našeho návratu a kochali se krajinou, jarem a vším, co kde bylo k zahlédnutí. Přispívá k tomu i to, že nejezdíme po dálnicích ai jiných rychlostních silnicích. Neklamným příznakem příchodu jara bylo i množství, chvílemi celá stáda (nebo hejna) motorkářů. Se dvěma koly i se třemi. Celou zimu své stroje doma schovávali, hlídali, leštili a těšili se na jaro. A právě teď přišla ta správná doba, kdy je potřebné ten skvělý stroj vyvézt na čerstvý jarní vzduch, vlézt do správného oblečení a vyjet! I mně by se to líbilo. Taková správná bublavá motorka, žádná velká rychlost, prostě něco pro kluky co jsou těsně po nejlepších létech.

Doma jsme zasedli na terásku obrácenou k jihu, abychom si užili jarního sluníčka, nalili dobrého moravského vínka právě z těch Mikulčic, přinesli kanárka Škubánka, který na nás celý den čekal, hleděli na zahradu, která se stále více zaplňuje jarní zelení a byli spokojeni s krásným dnem.

Říká se vidět Řím a zemřít. Dodám jen toto: po tak krásném dni je možné i zemřít, ale přivolávat to nechci. Určitě ještě nějaké takové pěkné dny budou a nerad bych o ně přišel.

PS: V sousedních Lužicích jsem zjistil spoustu soch rozmístěných po celé obci. Záležitost v našich obcích neobvyklá. Až tam pojedeme příště, určitě to zkusím zadokumentovat prostřednictvím fotoaparátu.