Když Dino štěká

Dino ve štěněcím věku

Dino, jako správný lovec, chodí rád na zahradu večer, když se smráká. Ví, že i přes soumrak je k vidění podstatně víc, než ve dne. A když něco najde, tak štěká:
- Například ježka najde dost často. Pak je musíme násilně oddělit a Dina odblešit.
- Nebo křečka. Jeho další žití pak záleží na tom, jak rychle někdo přijde a zvířátko zachrání.
- Také se mu líbí malé žabičky, kterých máme letos na zahradě hodně. Ty má ale spíše na hraní.
- Občas dost silně (a jinak než na ta zahradní zvířátka) štěká u brány z ulice. Děcka venku kopou do míče, ten přeletí bránu a Dino míče miluje. Štěká na něj, honí ho jak fotbalista, pak ho zažene do kouta a pokud nepřijdeme včas, tak i ten míč je během pěti či deseti minut bez duše. Dva jsme mu koupili, oba jako míče skončily stejně rychle.
- Pak také štěká na slepice, když se náhodou některá z nich dostane z jejich bezpečně oploceného prostoru. Trvá to ale jen malou chvilku a slepice vypadá jako by spala. Samozřejmě navěky a pak máme slepičí paprikáš.

Jsou ale i případy, kdy Dino neštěká. To tehdy, když přijdou lidé. Všechny radostně vítá. Vyzkoušené to není, ale vítal by asi i zloděje. Dino je bytostný lovec, hlídání mu nic neříká! Na to bychom potřebovali psa jiného zaměření.

Pár slov o vlašťovkách

Vlašťovky se k nám vracejí pravidelně každý rok v dubnu kolem mých jmenin. Těšíme se na ně, přichází s nimi jaro a po dobu jejich pobytu jim  "rezervujeme" jednu místnost na kterou jsou zvyklé a kde hnízdí. Mívají po dvou snůškách a v tuto dobu (v minulých letech) od nás odlétalo do teplých končin 6 - 8 mladých vlašťovek narozených právě u nás.
Pozorovali jsme rodiče jak jsou starostliví a odhadovali, kdy ty nově narozené budou mít první letový den. Vloni ale začaly problémy: snůška jen jedna a letos vůbec nic. Dospělé vlašťovky se objevovaly jen občas, prohlédly hnízda a zase pryč.
Když se dívám na jejich houfování před odletem, tak jich na elektrických drátech sedí maximálně do deseti. Ještě před pár lety se nedaly spočítat. Zdá se, že ubývají a to dost rychle. Z tohoto hlediska to bylo trochu smutné léto. Chybělo nám jejich štěbetání, poletování po zahradě a nálety na vodu do bazénu, kde se s oblibou koupaly.

Rajče podivín

Ve skleníku jsme sklidili rajče, které narostlo jednak do slušné velikosti (41 dkg), ale i do zajímavého tvaru. Je to údajně dáno tím, že skleníková rajčata jsou špatně opylována.

Ibišky

Ibišky syrské, které jsou dřevěným keřem, má na střední, ale zejména jižní Moravě, na své předzahrádce hodně lidí. Jsou to nenáročné rostliny a přes celé léto krásně kvetou a dělají kolem domu parádu.

Tyto dva keře kvetou u nás na zahradě. 

Vedle nich jsou ještě ibišky bahenní. Na rozdíl od těch předchozích nejsou dřevina, ale bylina. Nevím jestli se vyjadřuji botanicky přesně, chtěl jsem naznačit, že na podzim uschnou a na jaře znovu vyrazí. Rozkvetly právě teď a na druhé fotce je vidět bohatství poupat.

Návštěva pana brouka

Při obírání zralých ostružin, jsme našli krásného a velkého brouka s lesklými, jakoby měděnými krovkami.

Vybíral si přezrálé kousky a zcela zjevně z nich sál šťávu.

Podle dlouhých tykadel jsme usoudili na tesaříka a mohl by to být tesařík pižmový. Měl by, podle jména, také být cítit, ale nebyl.

Pak jsem ho požádal, zda by se nemohl přemístit do fotogeničtějšího prostředí na závěrečné exkluzivní fotografování. Neměl s tím problém.

Jeho celkovou délku, včetně tykadel jsem odhadl na šest až sedm centimetrů. Což je na naše poměry (a mezi brouky vůbec) docela velké "zvíře".

Kominíčci a houby

Dnes poreferuji o dvou událostech u nás.

Psal jsem o tom, jak jsme svým grilováním rušili kominíčka (rehka) při krmení mláďat. Tak už jsou všichni venku! Ještě jsme je nestihli spočítat, protože neposedí a nikdy nejsou všichni, ale s rodiči je jich alespoň šest. Docela pěkné hejno. Sedíme na terase a naši kominíčci se předvádí: na meruňku, do psího vína, k ptačí napáječce, do živého plotu, prostě průzkumníci a přitom sbírají hmyz. Poskakují, klepou ocáskem a mají zajímavý let: shora dolů a zase nahoru. Připomíná spodní polovinu elipsy. Zahrada s nimi ožila.

Ještě něco o houbách!
V týdnu přišel večer soused a kamarád a přinesl mísu plnou krásných hub. Byly to hřiby z hostýnských lesů.  Moc nás tím darem potěšil a hned se mi vybavila mladší léta a s nimi oblíbené jídlo: chlupaté knedlíky zamíchané do houbové smaženice. Samozřejmě s vejci. Tak jsme si to mládí zopakovali!

Bude vlastní káva?

Tato rostlinka kávovníku je stará asi tři roky. Přes léto má svoje místo ve stínu pod meruňkou, protože přímé slunce nemá ráda.
Letos se na ní objevily první květy, celkem pět. Dva z nich jsem na ukázku vyfotil a budeme čekat, kdy se objeví červené plody. Ty ovšem zrají velmi dlouho: osm až devět měsíců. Údajně se dají i pražit, umlet a potom z nich uvařit pravou arabskou kávu. Možná je to ale jen pohádka.
Těšíme se, že třeba už příští rok jich bude víc. Je to pěkná okrasná rostlinka a kvetoucí a vonící bude ještě hezčí!

Večer u grilu

Když jsem šel dopoledne kolem kuchyňského pracoviště mé ženy, připravoval se valtický kapr k obědu a ještě tam bylo cosi v misce. Prý rybí karbanátky. Tak dobře, uděláme je večer na grilu, však jsme u něho dlouho nebyli.

Dělba práce je taková, že Staňa připravuje jídlo a já jdu ke grilu dříve a ten přístroj uvedu do provozní teploty. Je to trochu větší plechovka za asi 300 Kč (před pěti lety, a prodává se pořád!), ale přesně pro dva strávníky. Tak tedy ten přístroj nažhavuji a poslouchám intenzivní bzukot včel, které hodují na vedlejší zdi porostlé přísavníkem trojlaločným, neboli psím vínem.
A do toho včelího rojení uslyším známý a nezaměnitelný ptačí hlásek. Nemůže to být nikdo jiný než kominíček, tedy rehek. Asi před třemi lety jsem na tu zeď dal boudu-boudičku rehkovnu. Letos poprvé jsou v ní mladí a kominíček nás tam moc rád neviděl. On si ale zvykne, protože kominičci žijí s lidmi v symbióze, většinou v nějakém otvoru pod střechou.
A přidávám jednu starší fotku mladých kominíčků, při jejich prvním letovém dnu. Jako správní zvědavci přiletěli zkoumat staveniště zahradního domku.

Rostou!

Můj přítel Karel mi poslal fotku manželky Míly. Paní Míla je ovšem obložena sbírkou krásných hřibů a jiných houbových druhů, které přinesla dnes dopoledne z lesa domů.
Nezbývá než blahopřát a závidět!