Bejvávalo...(4 - O starém motocyklu)

Před veteránem Tatrou jsme měli doma jednu krásnou motorku.

Je to čtyřdobý jednoválec, "půllitr" Praga 500 BD. Fotka je z roku 1955, ale "beďar", jak se mu říká, se vyráběl od roku 1926. Rok výroby tohoto konkrétního stroje si už nepamatuji, lze ho ale odhadnout mezi roky 1931 - 1935. Bylo k němu možné připojit také sajdkár, Motocykl sloužil i v armádě, kde na té sajdě vozili např. lehký kulomet. Používala ho i policie.

A bylo to ta správná stará klasika. Široká kola jako u menšího traktoru a také podobný bublavý zvuk motoru po nastartování. Žádné vysoké otáčky a tím i ječivý zvuk se nekonaly. Řazení samozřejmě rukou, pomocí páky vedle nádrže. Široká řídítka a pohodlné posezení. Motocykl, který už svým zjevem vyvolával úctu. Už tehdy, natož dnes.

Bejvávalo... (3 - O telegramu)

Telegramy nás definitivně opustily 30. března roku 2010. A to po 160 letech věrné služby. O tom úplně posledním je možné si přečíst v tomto článku. V době emailů a sms měly těžký život a neměly naději na přežití.

Jeden starý jsem našel v pozůstalosti po rodičích. Je z roku 1949 a vypadal následovně.

V této, složené, podobě jej přinesl doručovatel telegramů (byl to zaměstnanec pošty, který doručoval jen telegramy a to tak, aby byly doručeny co nejrychleji). Zadní strana složeného telegramu vypadala takto:

A konečně telegram, jak si ho rozložil adresát:

Tento přinesl mým rodičům neradostnou zprávu. Zemřel otec mého otce, tedy můj děda. Příliš jsem si ho neužil, bylo mi v té době sedm let.

Telegramy ale vždy znamenaly otázku "co se kde děje?" A odpověď na ni získala v poslední době jejich existence stále chmurnější ráz, protože v posledních pár letech používaly telegramy téměř výhradně nemocnice k tomu, aby oznámily někomu, že jejich blízký zemřel.

Telegramy ale nebyly jen posly špatných zpráv. Nedávno jsem předal dceři telegram, jímž jsem oznamoval svým rodičům její narození. Dobrá zpráva i když už téměř 50 let stará.

Nakonec odkaz na klasika Karla Čapka a jeho Povídky z druhé kapsy. I tam je možné si o telegramu přečíst.

Bejvávalo...(2 - O automobilismu)

Dnes něco o starém automobilismu. Nebo-li, čím jsme jezdili a kde jsme tankovali.

Na prvním snímku je Tatra 57, kterou otec vlastnil někdy v 60. létech minulého století. Poctivé vozidlo, vyrobené někdy kolem roku 1930, s dřevěným skeletem karoserie, řízení samozřejmě vpravo, motor boxer (ležaté válce proti sobě) chlazený vzduchem. Rychlost pohodová, jako nadstandard plátěná střecha. Ve své době přepych. Dnes bych ji chtěl mít. Tedy tu Tatru.

A teď o tom jak se doplňoval benzín. Fotka je ještě o nějakých třicet let starší a je na ní zachycen bratr mého otce jako obsluhovatel (čerpadlář). Není to idylka?

Bejvávalo... (1 - O řemeslu)

Pro pamětníky, ale i pro mladší, kteří mají zájem o to, jak jsme žili když jsme byli mladší, anebo když byli mladí naši rodičové.
První exkurze do minulosti se týká zámečnické dílny, ve které se vyučil můj otec. Byla to firma Koza v Hradci Králové. Stáří fotek odhaduji na devadesát let a je obdivuhodné, že se zachovaly v tak dobré kondici. V počítači je nebylo třeba téměř vůbec upravovat.
První fotka zachycuje zámečnickou dílnu, včetně majitele pana Kozy (vzadu uprostřed). Otec má na výučním listu napsáno, že je vyučen "strojním zámečníkem". Kolik těch strojů v té dílně vlastně je?
Na druhé je celé osazenstvo, také pan Koza a nezbytný pes. Otec k tomu rád dodával, že "byrokracie" firmy se skládala ze dvou lidí: majitele a jeho manželky, účetní. Tito dva lidé stačili sehnat zakázky, objednat materiál, zorganizovat výrobu a výrobky vyexpedovat. A výplaty byly každý týden v sobotu.