Tomkovice vonná

   

Kytička celkem nenápadné trávy s malými zrníčky. Ona se ovšem jen tak tváří. Krásně, vanilkově, vonní a dokonce i tehdy, když se zapálí copy z ní upletené. Indiáni si touto libou vůní získávali přízeň dobrých duchů.

Jmenuje se tomkovice vonná, lidově tomka a říká se jí také zubří tráva a už jsme u jejího asi nejčastějšího použití. Využívá se k výrobě známé lihoviny zubrovky. Specialisté na to jsou především v Polsku, kde tráva roste v dostatečném množství.

U nás je tomkovice chráněná a proto dodám, že naše malá kytička pochází ze zahrádky přítele, který ji pěstuje.

Šeříky

Květen je měsíc, ve kterém - mimo jiné - kvetou šeříky. Někde dříve (už koncem dubna jako u nás) jinde později. Já mám šeříky spojené s květnem podle jedné staré fotky na níž obyvatelé Prahy v roce 1945 vítají osvoboditelskou Rudou armádu právě kyticemi šeříku.

A takto vypadají šeříky letos u nás.

O jaru a sakuře

Letošní jaro má na naši zahradu, a musím přiznat, že i na mně, velmi silný pozitivní vliv (alespoň pokud se týká těchto dubnových dnů). Je pohodové. Naše zahrada si vysloveně libuje v jarním sluníčku a v námi dodávané vodě ze studny. Téměř všechno je už zasazené, nebo zaseté a bují. Už si jenom přejeme, aby nepřišla nějaká pohroma, protože jsou tu ještě v záloze čekající květnoví zmrzlíci. V té pohodě se daří i mně udělat každý den nějakou, i třeba maličkost, kterou jsem si přes dlouhou zimu naplánoval a zapsal do počítače.

A ještě k fotce sakury, kterou jsem tady zveřejnil minule. Aby bylo zcela jasné, jak vlastně vypadá, tak jsem udělal fotku ve dne a nabízím ji k prohlédnutí.

Je to focené při ranním sluníčku. Sakura je ještě mladá a navíc vloni přesazovaná. Byla na nevhodném místě. Už ale naznačuje, jak bude krásná až z ní bude velký strom. A ještě přidám její krásné narůžovělé květy.

Dubnové ráno

Včera brzo poránu mě při pohledu z okna napadla fotka. O půl šesté už bylo dost světlo, před oknem rozkvetlá sakura (sloupovitá) a za ní měsíc. Vzal jsem foťák, nastavil vysokou citlivost a šel fotit. Co z toho vzniklo předkládám k nahlédnutí:

Žádná oslnivá fotka to není, kazí ji hadice, bazén je ještě málo obrostlý zelení a lehce se dají najít další foto prohřešky. Pak mě napadlo lepší řešení, ale pozdě: už bylo moc světlo a měsíc téměř neviditelný. Každopádně mi to připomíná atmosféru toho pěkného jarního rána a někdy se pokusím o lepší fotku.

Požár v Chropyni

Chropyně je od nás "co by kamenem dohodil". Proto jsme měli dnešní požár jako na dlani.

Ráno jsme to posuzovali jako trochu divné mraky

Brzy se ale ukázalo, že je to jinak a podstatně horší. Celý den, díky příznivému větru jsme byli mimo ohrožení, až večer i u nás začaly páchnout pálené pet láhve. Tak jako naši někteří sousedi to praktikují i když by mohli využít sběrné kontejnery. Vzpomínali jsme na obyvatele Chropyně, jak asi bylo jim.

Klívie

Nejenom zahrada nám rozkvétá, ale i na oknech doma se objevují nové květy. Tentokrát je to docela mohutné květenství naší klívie (nebo také řemenatka; to asi podle úzkých delších listů).

Máme hned dvě, ta druhá má teprve poupata. Přes zimu jsou v chladnějším prostředí na verandě a omezujeme zálivku. V březnu, když se začnou ukazovat náznaky květů, je přeneseme na východní okno, kde se jim líbí nejvíce. Až odkvetou, budou na zahradě, na stinnějším místě nabírat síly pro další květ v příštím roce.

Jarní výlet

Dnes jsme opět jeli do našich milovaných Mikulčic. Protože vyšlo počasí a i jiné okolnosti byly příznivé, stojí zato napsat o této cestě pár slov.

Ráno byla sice mlha, ale cestou mizela a nejen to: zatímco u nás meruňky teprve vyplňují poupata, tak čím jižněji, tím více květů na těchto stromech bylo vidět. A celá příroda ukazovala, že ten náš jih má cosi do sebe.
Setkání bylo pohodové, jako téměř vždy. Mimo jiné i proto, že jsme si už navykli se navzájem respektovat a naše setkání včas ukončit a těšit se na další. Pochopil to už i náš Dino, který se vždy na tamní své kamarády těší. Už i on našel tu správnou dobu pobytu!

Při zpáteční cestě bylo jarně pohodově! Tomu jsme přizpůsobili i rychlost (spíše pomalost) našeho návratu a kochali se krajinou, jarem a vším, co kde bylo k zahlédnutí. Přispívá k tomu i to, že nejezdíme po dálnicích ai jiných rychlostních silnicích. Neklamným příznakem příchodu jara bylo i množství, chvílemi celá stáda (nebo hejna) motorkářů. Se dvěma koly i se třemi. Celou zimu své stroje doma schovávali, hlídali, leštili a těšili se na jaro. A právě teď přišla ta správná doba, kdy je potřebné ten skvělý stroj vyvézt na čerstvý jarní vzduch, vlézt do správného oblečení a vyjet! I mně by se to líbilo. Taková správná bublavá motorka, žádná velká rychlost, prostě něco pro kluky co jsou těsně po nejlepších létech.

Doma jsme zasedli na terásku obrácenou k jihu, abychom si užili jarního sluníčka, nalili dobrého moravského vínka právě z těch Mikulčic, přinesli kanárka Škubánka, který na nás celý den čekal, hleděli na zahradu, která se stále více zaplňuje jarní zelení a byli spokojeni s krásným dnem.

Říká se vidět Řím a zemřít. Dodám jen toto: po tak krásném dni je možné i zemřít, ale přivolávat to nechci. Určitě ještě nějaké takové pěkné dny budou a nerad bych o ně přišel.

PS: V sousedních Lužicích jsem zjistil spoustu soch rozmístěných po celé obci. Záležitost v našich obcích neobvyklá. Až tam pojedeme příště, určitě to zkusím zadokumentovat prostřednictvím fotoaparátu.

Pupeny a pupence (2)

Jaro se rozjelo tak rychle, že nestačím zachytit všechny změny. Tak alespoň něco z jarního bujení.