pondělí 3. září 2018

Bylo nás pět


Po dobré detektivce přišel na řadu Karel Poláček s Bylo nás pět. Lehké čtení, hlavně ale řada výrazů, které dobře znám ze svých dětských let a tady je znovu slyším z úst kluka  Péti Bajzy a ostatních.

To není prauda, řekne, když je obviněn z lotroviny, kterou nemá na svědomí. Všech pět, nebo i víc, se  jich chodí koupat do Klobouku nebo Kalhot a jsou tam pihauky, které cucají krev a také hovada.
Když povozníkův kočí Jakub přiveze panu Bajzovi do jeho koloniálu v bednách nové zboží a chlapi je složí, dostanou za odměnu štamprličku kořauky.
Jestliže kluci zlobí a vyvádí, tak jsou povstalci, nebo skotáci a Kristýna, služka v Bajzově domácnosti je ramptepurda ramptepurďácká.
Pro moje potěšení je toho tam ale podstatně víc!
Pes Pajda krempíroval (byl nemocný); Kozí Kuncka pravila: "Pán Bůh se na tu rozkoš dlouho dívat nebude...jelikož má těch rumrejchů plné zuby"; Péťa se ve skole porád hlásil; pan Fajst chodíval po jedné cestě kvíčeru a nosil si punclák mléka; kluci byli občas klazani, co je třeba je dát polecajtovi; studenti chodívali hrát pilijár (v mládí i já).