PF 2013

Šťastné a veselé...

Podzimní sakura

Je to sakura, ale nikoli strom, spíše úzký, vysoký keř. Proto se jí říká sloupovitá. Zatím má asi dva a půl metru do výšky, ale bude ještě vyšší. Na jaře krásně kvete a květy má, díky tomu, že je to vlastně keř, odspodu až nahoru. Na podzim se pochlubí krásným, teplým zbarvením.

Takto vypadá v plném květu, v polovině dubna. Je to fotka poněkud

postarší. Asi tak tři roky, takže nyní je větší na výšku i šířku.

Jak přišel podzim

V každém ročním období je příroda krásná. V zimě odpočívá, na jaře bují, v létě kvete a na podzim mění barvy. Jak to bylo letos si dovolím dokumentovat na několika záběrech.

V závěru září se tis jakoby už připravoval na vánoce. Rozvěsil ozdoby, které brzo, díky ptákům, zmizely. Zřejmě vědí, že je to to jediné co je z tisu jedlé nikoli jen jednou.

Za měsíc přišel první letošní sníh. Podle toho, jak to vypadalo venku, mohly být vánoce, třeba ty ladovské.

Druhý den už bylo po vánoční idylce.

A barvy podzimu vládnou i teď na začátku listopadu (sakura).

A ještě hlohyně, potrava pro kosy, kteří u nás bydlí.

Bejvávalo...(4 - O jednom přístroji ze SSSR)

V dobách, zdá se, dávno minulých, se v tento den (7. listopadu) psaly oslavné ódy na revoluční čin Lenina a jeho bolševiků. Doba však značně pokročila (a kdoví zda i naše zmoudření?) a dnes jsou na historii podstatně jiné názory. Zejména ty mediální.

Můj blog ale není o politice. Chci zmínit jeden přístroj, který mně, někdy kolem roku 1976 přivezl ze SSSR můj kamarád a ke kterému mám dodnes nostalgický vztah. Stále funguje a ke své činnosti potřebuje jednu plochou baterii. A stál celých 10 rublů. V té době to znamenalo sto korun. To nebylo úplně málo.
Když jsem se s ním naučil pracovat, téměř mě osvobodil od služeb autoservisů, alespoň pokud se týkalo seřízení motoru. Na tehdejší škodovky, moskviče, žigulíky, ale i jiné, bohatě stačil. Stačilo jen trochu pečlivosti. A dosud ho používám. Ovšem jen na běžné elektrikářské zkoumání.
Dnes už jsou auta nacpaná elektronikou a umějí toho tolik, že se nám o tom dříve ani nesnilo. Tak ten přístroj (rád bych mu přidal přívlastek "diagnostický") uchovávám jako vzpomínku na své automobilové mládí, počínající škodováckým kombíkem Oktávií v roce 1966. I když by ho leckdo mohl označit jen za "měřák".

A tady je ten můj omšelý veterán.

Hmyzovník (aneb inspirace na domeček pro hmyz)

Při procházkách s Dinem po oblíbené holešovské zámecké zahradě jsme objevili zajímavou a esteticky velice podařenou stavbičku. Domeček pro včely samotářky, čmeláky a jiné hmyzí kamarády. K jeho postavení stačil nápad, pár starších děrovaných cihel, provrtané dřevěné špalky a trochu slabších větviček. Pro stavbu samu byla, zřejmě, základním materiálem hlína smíchaná se slámou. A stavěl to určitě někdo s výtvarným cítěním.

Líbil by se mi takový objekt i na vlastní zahradě. Další inspiraci jsem našel na internetovém serveru Hobby.cz

Pro zájemce přikládám adresu článku: http://goo.gl/XWUHb a pár fotek z článku převzatých.

Mohlo by se zdát, že věžička-hmyzovník (na snímku vpravo) není zcela na potřebné estetické úrovni, ale to je věc názoru. Mně se zdá, že do prostředí té konkrétní zahrady docela zapadá a neruší. 

Inspirace mám tedy na fotkách i v hlavě. Zbývá tedy, řečeno s klasikem, aby mi ten pěkný nápad z hlavy do rukou sestoupiti ráčil.

Ibišek bahenní (podruhé)

Právě před rokem jsem tady psal o bahenním ibišku. Letos opět rozkvetl a fotky se povedly o něco lépe jak vloni.

 

Květy jsou široké 16 centimetrů. Viděl jsem ale ibišek podstatně větší než ten náš (téměř dva metry vysoký keř) a jeho květy byly podstatně větší. m

Možná i dvojnásobně. Při focení jsem si také všiml, že na žlutém středu květu vyrůstá ještě pět tyčinek s hlavičkami. Botanici pro to určitě mají přesné pojmenování, mně to připadlo jako fialové hřebíčky.

 

Dosna (kana)

V loňském podzimu jsme od souseda dostali hlízy dosny. Přezimovaly ve sklepě, na zahradu jsme je vysadili někdy v květnu. Ta nejvyšší dorostla asi do 170 cm a také vykvetla.

Přezimování bude lepší ve vlhčím písku, nebo zemině s pískem a aby dříve vykvetla (letos až v druhé polovině července) předpěstujeme ji doma v květináči a později ve skleníku.

Svým vzrůstem je výraznou solitérní rostlinou.

O topinkách

K přípravě našich oblíbených topinek máme i potřebný přístroj, který se však porouchal. Byl se dvěmi štěrbinami na dvě menší topinky. Zvažovali jsme jeho opravu, ale objevili jsme topinkovač s jednou štěrbinou, do které se bez potřeby úprav vejde celý krajíc chleba ukrojený z veky. A právě ten dostal přednost před opravou toho staršího. Nový je na přiložené fotce.

A jaké jsou první zkušenosti? Zatímco do původního přístroje se vešly jen půlkrajíčky (mnohdy bylo třeba je zmenšit), do nového se vejde krajíc celý. Má rozmrazovač, což je pro nás důležité, protože skladujeme nakrájený chleba v mrazáku. Přítomen je také rozpékač na rohlíky. A na závěr to nejdůležitější: topinky jsou skvěle upečené. Na fotce je vidět, který stupeň teploty používáme.

Máme je rádi buď jen tak, nebo potřené česnekem a lehce posolené, nebo potřené měkkým sýrem.

Letošní červenec (2012)

Jaký tedy je na naší části Moravy?

- Horký
Teploty po řadu dní za sebou přes 30 stupňů ve stínu (maximum 37!). Voda v bazénu stále kolem 31 stupně a to už na osvěžení příliš není, jen na namočení. Horko sálá i z fotky.

- Suchý
Téměř neprší. Mraky a bouřky chodí kolem a nám spadne sotva pár kapek. Na záhoncích je to, i přes naši snahu, vidět. A soucítím s těmi, kteří mají vody přes dobrou míru, často i s bahnem doma v obýváku.

- Voňavý
Dozrávají pole ovsa a ječmenu a zvláště po ránu krásné voní. Líbí se to i Dínovi a   Představuji si, jak bude ječmen ležet ve sladovně na humnech a měnit se ve slad a dostávám přitom chuť na orosené pivo, vytažené ze studny, kde se nad hladinou chladí na správnou teplotu.

- Hmyzový
Much a ovádů je tolik, že se nestačíme ohánět. Mají z toho ale radost vlašťovky při krmení mladých. Jedny už odchovaly a teď sedí na druhé várce vajíček.

- Kvetoucí
V zemi ještě nějaká vláha asi je, něco dodáme ručně a můžeme se radovat z květů. Převažuje žlutá barva.

- Zrající

Teploty ale svědčí meruňce. Je obalená velkými krásnými plody a už i sklízíme.

Příroda asi ví co dělá a kdybychom se jí do toho nemíchali bylo by i lépe.

Česneková kuriozitka

Letošní nevalná úroda česneku, zaviněná problémy během minulé zimy, přinesla také jeden neobvyklý výsledek. Asi 15 centimetrů velká rostlinka nemá pod zemí nic (přesněji: měkký zbytek původního stroužku), zato na svém vrcholku hned tři kuličky, s typickou česnekovou vůní.

Zahrada v červnu.

Tak konečně zapršelo! Po zimě bez sněhu a dost suchém jaru jsme se dočkali té nejlepší a nejúčinnější zálivky. A zahrada se změnila v hustou, zelenou a krásnou džungli.

To je prunus, sloupovitá okrasná třešeň, ovšem bez plodů. Kvete v květnu a květy jsou rozprostřené po celém keři odspodu až nahoru. Máme ji na zahradě již několik let, ale teprve letos keř bohatě obrazil.

Kvetoucí levandule. Manželka ji zapěstovala jako malý stromeček. A vypadá docela dobře.

Rododendronu, neboli pěnišníku roste po odkvětu další patro listů. Vláha mu také značně pomohla i když se mi zdá (podle listů), že se mu u nás příliš nedaří.

Klanopraška loni odpočívala a je to poznat na velikosti hroznů. Přispělo samozřejmě i vydatné pršení.

Fíkům se u nás, na rozdíl od pěnišníku, daří a sklízíme pravidelně každý rok. Fíkovníky jsou ale v nádobách a na zimu je stěhujeme do bezmrazé místnosti.

Třešní bylo hojně vloni i letos. Vloni trochu hnily, kvůli tomu, že mezi plody zůstaly zbytky květů a pršení je namočilo a to byla příčina hniloby. Letos ten nepořádek stačil spadnout, ale závlaha přišla později a plody jsou menší.

Takhle se snaží rakytník. Jsou to pěkné velké keře a až se začnou vybarvovat plody jsou ještě krásnější. Navíc jsou po zpracování jedlé a výtečné.

O existenci muchovníku jsem vůbec nevěděl. Keř je to velký, okrasný plodem i barvou listů s příchodem podzimu a plody jsou konzumovatelné, výborné chuti.

Broskev je náchylná k nemoci kadeřavosti. Udržet ji v takovém stavu jako na fotce není pro pěstitele vůbec jednoduché. Pokud se to podaří a navíc se urodí, je radost dvojnásobná,

Naše meruňka je prastará. Určitě jí bude kolem padesáti let. A stále se drží a obdivuhodně plodí. Staráme se o ní tak, že jí příliš nezasahujeme do jejího života.

Na květy tohoto stromku čekáme už více jak pět let, ale on stejně nekvete dříve než po sedmi letech a musí mít kolem 130 cm výšky. Snad se dočkáme příští rok.Je to davidia involucrata. Česky kapesníkovec. Doporučuji jeho květy najít na internetu.

Tolik malý fotovýběr z naší červnové zahrady.

Lišaj vrbkový

Dnes jsme ve skleníku objevili další vzácnou návštěvu, tentokrát z říše nočních motýlů. Na lístku papriky seděl, či spíše vyspával, krásný růžový lišaj vrbkový.

Možná byl právě čerstvě vylíhlý z larvy. Tělo má dlouhé 4 cm a udává se, že rozpětí křídel může mít kolem šesti a půl centimetru. Pod velkými křídly má schované ještě jedny, které jsou menší. K nám ho mohl přilákat náš malý vinohrádek, protože na révu vinnou - mimo vrbovek - klade vajíčka.

Vzpomínka na velikonoce

Možná trochu opožděně se vracím k letošním velikonocům, abych se pochlubil s tím, co jsem vykoledoval. Netřeba dodávat, že dotyčná žena (dcera) dobře zná to, co rád užívám a její ztvárnění mého ideálu je možno považovat za téměř umělecké.

Dodatek:

Když, již zveřejněnou, fotku vajíčka zhlédla manželka, následovala kritika. Ovšem ani mně se příliš nelíbila, ale nenapadalo mě nic moudrého co s ní udělat. Naštěstí byla kritika poučná: "je to moc oříznuté a ta sklenička pod vajíčkem musí být vidět". Tak předkládám variantu číslo dvě:

Vajíčko má kolem sebe prostor a kalíšek je viditelný, ale...! Aby vajíčko vyniklo a stalo se středem pozornosti, měl by kalíšek být prostý těch omalovánek. Pokud najdu nějaký takový správný, zkusím to ještě jednou.!

Klanopraška

Právě odkvétá klanopraška a šíří kolem sebe výraznou vůni. Tvrdí se, že má schopnost dodávat vytrvalost a odstraňovat únavu. Fungují tak její listy a potom dozrálé plody. Z těchto důvodů ji máme i na naší zahradě.

Pokud si fotku zvětšíte, budou uvnitř květu vidět malé zelené kuličky, které později vytvoří hrozen. Z jednoho květu je tedy několik plodů. Druhá fotka ukazuje, jak to vypadá o měsíc a půl později (v polovině června). V plné zralosti jsou plody červené.

Viz také: http://drivejsiabsolvent.blogspot.com/2010/05/klanopraska-cinska.html

Zubrovka

Právě před rokem jsem zde zveřejnil povídání o tomkovici vonné. Mezitím nám ta obdivuhodná tráva vyrostla na zahradě. Několik listů manželka vložila do láhve naší domácí slivovice a utajeně nechala vzájemně působit. Tomkovici na slivovici a naopak. Byla to zkrácená a trochu zjednodušená výroba zubrovky.

Vznikla tekutina krásné žlutozelené barvy a velmi lahodné (lehce nasládlé) chuti. Přidávám jednu fotku a doporučuji.

Fotonápady

Canon 1100D, se kterým fotím, je zrcadlovka na našem trhu nejlevnější a tím určená pro ty, kteří se zrcadlovkami začínají.
Vedle základního objektivu, jsem si přál mít i další objektiv s trochu delším ohniskem. A protože dovolily rodinné finance a naskytla se možnost koupit objektiv sice používaný, ale tak řečeno "v cajku", renomované značky a navíc takový, který umí nejen přiblížit dálavy, ale i vyfotit přírodu pěkně zblízka, bylo rozhodnuto o přírůstku do mého fotovybavení.
Letošní časné jaro ještě nenabízí vhodné počasí na zednické a jiné práce kolem nemovitosti, proto se zatím mohu věnovat fotografování s nově získaným objektivem. Některé z prvních výsledků si dovoluji zde nabídnout.
(Připomenu, že klepnutím na fotku se fotka zvětší.)

Border teriér Dino

Na fotce není nikdo jiný než Dino. 

Je mu tři a půl roku a jenom o tři měsíce méně je členem naší rodiny. A je to přesně tak, jak jsem to napsal: považuje se za rovnoprávného s námi lidmi. Možná je to - podle Dina - ještě jinak: lidé jsou téměř tak dobří jako psi a border teriéři zvláště!

Pokud tedy například zjistí, že jeho lidé spí  v posteli s hlavou na polštáři, pak to považuje za pravidlo i pro sebe. Vysvětlování, že je pes lovecký a norník k tomu, není účinné. Dino má svou hlavu a jakékoli lidské řeči vypadající jako pokyny, či dokonce povely, nejdříve porovná se svým názorem a pak se rozhodne, co a jak udělá.

Ledaže by se v jeho akčním rádiu objevily slepice, ježek, zajíc, žába či jiný podobný živý tvor. Pak si na svůj lovecký původ vzpomene okamžitě  a dotyčné zvířátko má většinou jen malou šanci. A odebrat mu například ježka, je dost problém, vezme ho (i s těmi bodlinami) do své malé a krátké tlamy a psím tryskem ho přenáší po zahradě, aby unikl lidské ruce, která mu chce kořist odebrat.

Lidi ovšem miluje (domácí i příchozí a asi včetně případných zlodějů) a to vší možnou psí láskou. Svou smečku, do které nás zařadil, si neustále hlídá a sleduje, zda-li jsou všichni v dohledu.
Oplácíme mu stejným. Prostě ho milujeme. Mimo jiné i proto, že nás bere dvakrát denně na vycházku (2 - 4 kilometry pokaždé) na kterou bychom se bez něj asi těžko dostávali. Přispívá tak - svým způsobem - k našemu zdraví. Proto, ale i z mnoha dalších důvodů jsme rádi, že ho máme a milujeme ho stejně, jak on nás.

Klobouk pana Choroše

Opět jsme se s Dinem vrátili do zámeckého parku v Holešově a společně objevili krásný choroší klobouk. Nebyl jen velký ale i přímo pohádkový. Nahoře uprostřed klobouku mu sedí malý tlustý Vochomůrka. Poznali jsme ho podle jeho špičaté rozevláté čepičky. A po stranách má dvě ulity. Možná by z nich bylo slyšet i moře. Ale to nejspíše platí jen pro ty, které se od skutečného moře přivezou z dovolené.

Z naší zahrady

Z mrazivé noci na letošní pondělí velikonoční jsme měli obavy a předpověď čtyři stupně pod nulou se za jasné noci téměř naplnila. Začaly nakvétat meruňky a jejich květy příliš otužilé nejsou. Dnes byl ale velmi krásný den a tak s chmurami počkáme až co se ukáže časem. Pokud teplo vyláká ven včely, pak meruňky budou. Včelaři si však stěžují, že letošní zima byla pro včely špatná a dost jich uhynulo.

Ještě několik fotek z dnešního krásného dne.

Skupinka botanických tulipánků.

Tulipán, kvete sám

(Pokud si fotku kliknutím zvětšíte, objeví se v květu dvě tykadla. Cosi se uvnitř skrývalo.)

Trs dymnivek. Ani jsem netušil, že je to léčivka.

Tady jsem se zdržel nejdéle a pak mi také dlouho trvalo, než jsem z množství pořízených fotek vybral tu správnou. Svěže zelené listy a poupata klanoprašky.