Na fotce není nikdo jiný než Dino.
Je mu tři a půl roku a jenom o tři měsíce méně je členem naší rodiny. A je to přesně tak, jak jsem to napsal: považuje se za rovnoprávného s námi lidmi. Možná je to - podle Dina - ještě jinak: lidé jsou téměř tak dobří jako psi a border teriéři zvláště!
Pokud tedy například zjistí, že jeho lidé spí v posteli s hlavou na polštáři, pak to považuje za pravidlo i pro sebe. Vysvětlování, že je pes lovecký a norník k tomu, není účinné. Dino má svou hlavu a jakékoli lidské řeči vypadající jako pokyny, či dokonce povely, nejdříve porovná se svým názorem a pak se rozhodne, co a jak udělá.
Ledaže by se v jeho akčním rádiu objevily slepice, ježek, zajíc, žába či jiný podobný živý tvor. Pak si na svůj lovecký původ vzpomene okamžitě a dotyčné zvířátko má většinou jen malou šanci. A odebrat mu například ježka, je dost problém, vezme ho (i s těmi bodlinami) do své malé a krátké tlamy a psím tryskem ho přenáší po zahradě, aby unikl lidské ruce, která mu chce kořist odebrat.
Lidi ovšem miluje (domácí i příchozí a asi včetně případných zlodějů) a to vší možnou psí láskou. Svou smečku, do které nás zařadil, si neustále hlídá a sleduje, zda-li jsou všichni v dohledu.
Oplácíme mu stejným. Prostě ho milujeme. Mimo jiné i proto, že nás bere dvakrát denně na vycházku (2 - 4 kilometry pokaždé) na kterou bychom se bez něj asi těžko dostávali. Přispívá tak - svým způsobem - k našemu zdraví. Proto, ale i z mnoha dalších důvodů jsme rádi, že ho máme a milujeme ho stejně, jak on nás.
Žádné komentáře:
Okomentovat