Dostal jsem otázku: A jak budeš trávit svátky vánoční? Bez většího zamyšlení jsem ze sebe vysypal, že jako důchodce téměř vůbec neodlišuji všední den od neděle, případně svátku, že to pro mne splývá v jakýsi průměr. Vzápětí mě napadlo, že se o něco ochuzuji. Především o změnu rytmu života, která je důležitá v aktivním věku a o to víc v letech, které následují potom.
A vzpomněl jsem si na svého tchána, blahé paměti. Od pondělí do pátku práce. V sobotu dopoledne k holiči (holič, bývalý soukromník, takže do bytu). Oholit, upravit vlasy a podebatit s dalšími, kteří se tam sešli. Prostě společenská záležitost. Byli to zase bývalí živnostníci, stejně jako děda a můj oblíbený tchán. Ten byl provazníkem. Odpoledne s našimi dětmi na vycházku, nejčastěji přes celé město na hřbitov. V neděli oblek s vestou, kravatou a hodinkami cibulemi v kapse (samozřejmě klobouk) a s babičkou do kostela. Více méně symbolicky, kvůli pořádku a další příležitosti setkat se se známými lidmi. V tom obleku vydržel celou neděli. Abych nezapomněl: po obědě byla rozhlasová pohádka, zase s vnoučaty.
Uměl to, na co já zapomněl. Že je důležité a potřebné udržovat a přímo pěstovat určité rituály, které ze života dokážou vyhnat šeď průměrnosti a které znamenají i regeneraci, nejen fyzickou, ale především duchovní.
Žádné komentáře:
Okomentovat