Téměř celoživotním přáním mé manželky bylo (mimo jiných a podstatnějších přání, samozřejmě) chovat slepičky. Naplnění této tužby se dočkala až v důchodu, o to víc si to však užívá.
Kohoutek na fotce je hedvábnička a jak vidět byl to mazlíček. Patřily k němu i hedvábničkové slepičky - malé, krásné, roztomilé a vzorné matky. Moc nesnášely, ovšem jak uviděly opuštěné vajíčko, tak byly ochotné ho opatrovat, ohřívat a opečovávat.
Tuto fotku mám rád, protože svědčí o tom, že i málo může člověku stačit k tomu, aby byl šťastný.
Žádné komentáře:
Okomentovat