Předjarní povídání

Den se již prodloužil více jak o devět a půl hodiny. To je první nadějná zpráva. Potom: tato část února bývá nakloněná k jaru. Na důkaz přikládám fotku z roku 2008, kdy jsme 5. února stavěl nový skleník. Je na ní, mimo skleníku, také jeho šťastná uživatelka.

 

Protože zimu nemám příliš v oblibě, tak přímo živočišně čekám právě na toto roční období. Navíc jsem narozený v lednu, ve znamení kozoroha, kdy se slunce vrací do našich končin a ještě ke všemu se jmenuji Jaroslav. Tedy ten kdo slaví jaro.

Letos přišly první náznaky jara rovněž na počátku února. Využili jsme téměř jarního počasí a vyrazili zkoumat zahradu po zimě, hlavně s nůžkami na větve a větvičky. Na programu byly také první přípravy skleníku na sezónu. Další fotka je už historická, ale dobře dokumentuje právě to o čem píšu.

Sníh už nikde není, zato zeminy tulící se k botám a psím tlapkám je všude plno. Proto s Dinem chodíme spíš po zpevněných cestách kolem vesnice, než po polňačkách. I tak jsme ale oba po vycházce zralí do celkové očisty. Snášíme to ale v pohodě, protože tušíme, že bud líp.