Léto vstupuje do druhé poloviny

"O svatém Ignáci (31. července) léto se obrací" říká pranostika. A co na to příroda? Ta si jede podle svého jízdního řádu: od 36 stupňů přes den až po 14 stupňů po ránu. Řekl bych, že trocha uměřenosti by neškodila.

Šli jsme s Dinem na vycházku do lesa, protože je pes lovecký a do lesa (na vodítku) patří a musí vědět, jak to tam vypadá. Přitom jsme se trochu dívali po houbách, neb bylo po dešti. Tady je výsledek:
Krásnorůžek lepkavý. Sice jedlý ale převelice tuhý, čili k jídlu nevhodný. Jinak v celém velkém lese ani houbička.

Odpoledne jsme se rozhlíželi po novinkách v naší zahradě.

Začíná kvést sundavilla. Krásná liána, ale jedovatá. Máme ještě červenou a poupata vzdáleně připomínají ozdobné žárovky na vánoční stromek.. Přes léto se jim daří venku. 

Nemůžeme zapomenout na syrské ibišky, protože právě teď je jejich doba.

V jednom z minulých příspěvků (21. 7.) jsem se zmínil o mučence a jejím plodu. Tady je znovu. Za 10 dní přerostl z nepatrných 3,5 cm i to největší slepičí vejce. Je to naše novinka, proto s napětím čekáme jak bude pokračovat.

U následujícího ovoce však zkušenosti máme a na dozrání se těšíme. Burčáku bude letos dost!

A na závěr výborný, chutný černý jeřáb (arónie) se sladkými plody napěchovanými vitamíny. Jíme ho přímo ze stromku, je z něj dobrá šťáva i džem.

Moje oblíbená fotka (8)

Náš zeť a jeho syn jsou náruživí rybáři. Mají k rybaření především sportovní přístup a dodržují zásadu "chyť a pusť". Přesto ale nějakou rybu donesou i domů a často pamatují i na nás. My jsme za to vděční, protože ryby se u nás jedí na mnoho způsobů. Na fotce je kapr tak, jak vypadal, když jsem ho "osvobodil" z tepla a kouře udírny.

A jak na to?

Nejdříve oddělit hlavu, ocas a ploutve. Rozpůlit a pak nešetřit citrónem. Před uzením byl dva dny v ledničce v láku. Jeho ingredience mohou být různé podle chuti těch, kteří ho budou konzumovat. Nám se osvědčila voda, sůl, rozmačkaný česnek, lžíce koření (celý pepř, bobkový list, nové koření, tymián, rozmarýn, kmín), cibule a na kostičky nakrájený celer a petržel. Lák povařit a kapra v láku párkrát přeložit.

Maso dávám do nahřáté udírny a teplotu udržuji kolem 70 stupňů. Pokud začnu uzení ráno v osm, tak kolem jedné to může být jedlé (a výtečné) na stole.

Doporučuji pročíst tuto diskusi. Byl jsem se tam také poučit.

Naučte se fotit

Naučte se fotit online - LUPA

Několik dobrých rad pro fotoamatéry jak fotit a jak fotky upravovat.

Další procházka s Dinem

Dnes jsme na odpolední procházku čekali až do večera, vysoké teploty nás dřív nepustily. I tak je potřebné Dinovi nejdřív řádně namočit kožich vodou a pak vyrazit.
Dino zvolil okruh kolem vsi a nejdřív podél kukuřičného pole. Vzrostlá kukuřice nás trochu ochránila před přímým sluníčkem, které už nebylo tak vysoko a s přibývajícím večerem jsme tak měli  možnost vychutnávat postupně sílící vůně a pachy. Nejdříve se z jedné zahrady prosadil dým z bramborové natě a s ním velmi silné vzpomínky na dětství a mládí. V tom dýmu se nějak objevily i náznaky vůně cigaret, které jsme kdesi na mezi zkoušeli popotahovat.
V další zahradě shrabovali a kupili seno. Jeho omamná vůně přinesla další, velmi živé vzpomínky o kterých bych nikdy netušil, že se ještě někdy vybaví.
Občas zavoněl gril a v závěru naší cesty jsme minuli hospůdku na hřišti, kde štamgasti seděli s pivem venku pod velkým slunečníkem. A do toho všeho z některého pole hučel kombajn.
Byl to zcela normální, ale pěkný, pozdně čevencový letní večer. Díky za něj!

Křivouš nebo trubač?

U sousedů se nám líbila rostlina, která se pnula po drátěném plotě a v létě krásně kvetla. Zapátrali jsme po jejím jméně, které je odvozeno (zřejmě) od trubkovitého tvaru květů: trubač.
Tři roky, a možná, že i o rok déle jsme čekali na první květ, zato rostlina bujela na všechny strany. Poslali jsme e-mailový dotaz do časopisu Zahrádkář, jak její růst udržet v přijatelných mezích. Pan dr. Větvička napsal, že jarní řez prospěje a dodal, že to není trubač, ale křivouš. Nevadí, podívejte se jak kvete.

Poupata se vyvinou na koncích větví a tomto stádiu vypadají jako dračí hlavičky.

Kdo neviděl jihoafrické vuvuzely, tak tady jsou.

Délka trubek až 9 cm.

Mučenka

Koupili jsme si mučenku (passiflora) a to hned dvě. První rok byly ty rostliny takové nijaké a už jsme se smiřovali s tím, že je pěstovat neumíme. Letos ale jedna z nich "zabrala" a začala kvést. O květech se ví, že jsou složité a krásné, nebo jinak: krásně složité. Jméno snad mají podle toho, že součásti květu jsou i symbolická kladívka a trny jimiž ukřižovali Ježíše Krista. Květ kvete jeden den.
Navíc jsme byli ujišťováni, že po květech budou plody, které jsou dokonce jedlé! Předpovědi se naplnily a je možno to ověřit na fotkách. Mezi první a druhou fotkou je rozdíl sedm dní, plod je dlouhý 3,5 cm.

Flora a fauna na naší zahradě

Všechny fotky jsou z července, něco z letošního (2010) a další z červenců předchozích. Kvetoucí rudbekie a také muškáty přilákaly k pastvě čmeláka a dva motýly. Proužkovaný motýl je otakárek ovocný a ten druhý, na muškátu, je také otakárek, ale fenyklový. 

(Názvy motýlů možná nebudou úplně přesné, nejsem kvalifikovaný znalec.)

Červencové kvetení

Z Mikulčic - červenec 2010

Slíbil jsem pár dalších fotek z oblíbených Mikulčic, tak tady jsou. Trochu se musím omluvit za jejich kvalitu. Sluníčko moc pálilo a v takovém případě není přítelem fotografa.

Moje minulá fotka Cyrila a Metoděje mohla vyvolat dojem, že jsou někde "ukryti". Sousoší je ale uprostřed obce. Vpravo (s informačnímu tabulemi) je budova obecního úřadu. "Krabicová" budova uprostřed je škola.

Další záběr je zpoza sousoší. Bratři se dívají přímo na jednu z místních hospod. Je to rohová budova za červeným autem.

Lekavých kříž

Pochází z roku 1872, kdy jej nechal vyrobit Martin Lekavý, místní hospodář. Zdobení je dílem Františka Vymyslického, řezbáře z Dolních Bojanovic. Původně stával jinde, ale po poslední rekonstrukci stojí od roku 2008 u místního kostela.

Dva detaily řezbářské práce Mistra Vymyslického.

Zájemci o podrobnější historii této památky najdou více v Historii Mikulčic na stránkách mikulčického obecního úřadu.

Na závěr jsem se ještě zastavil u kamaráda, abych zkontroloval zásoby jeho vinného sklepa a doplnil zásoby svoje a vyfotil úrodu kivi na jeho zahradě.

Přechod studené fronty

V úterý, po dlouhé době, konečně zapršelo a byli jsme tomu rádi. Studna je sice po jarních deštích dobře zásobená vodou, není ale nad přírodní zalévání. Napršelo dostatečně.
Druhý den, ve středu (7. 7) přes nás přecházel zbytek studené fronty a s ní i barevně velmi zajímavá oblačnost. Jeden snímek pro ilustraci přikládám.

Kvete a voní

Opět rozkvetl asparágus. Moji současníci si vzpomenou, že to bývala květina řezníků ve výkladech jejich obchodů. Maso tam být nemohlo, tak tam byl obrovský (většinou) asparágus, který také pravidelně kvetl. Dařilo se jim, protože potřebují světlé stanoviště a hnojení. A řezníci je polévali vodou, kterou omývali krev z masa. 

Ten na připojené fotce roste a kvete u nás na verandě. A voní typicky a omamně po nových kožených výrobcích.

Loudil

Při návštěvě kroměřížské Podzámecké zahrady nás v tamním zoo koutku zaujal králíček prosící o pamlsek. Jeho póza a výraz ve zvířecí tvářičce byl natolik přesvědčivý, že odolal jen málokdo.