Z čeho se také raduji

V toto období, kdy se blíží advent a vánoce, je lidská duše vždy trochu naměkko. Proto přišel čas na dvě fotky, které jsem při svém putování internetem našel, uložil a často se k nim vracel.

Ta první:
Člověk a pes. Byl u ní název "Prachy nejsou důležitý!" Autor názvu to vystihl velmi přesně. Protože s námi doma žije také pes, tak bych jen dodal: Souznění psí a člověčí duše. Mnohdy to dokáže vyléčit nemocnou duši lidskou.

Tu druhou jsem pojmenoval Solidarita. V době, kdy nás, prosté lidi, našich "horních deseti tisíc" okrádá bez jakéhokoli studu, je tento obrázek značně posilující. Ukazuje, že existuje také něco, co by mohlo přinést změnu.

Ať se s námi raduje i ten, kdo je postižený! Pomozme i tomu kdo je slabší! Buďme solidární!

(Autory fotek neznám a nemohl jsem je požádat o svolení publikovat je. Snad se na mne nebudou zlobit.)

Koláče a koláčky

Jsme s manželkou každý z jiného kouta naší vlasti: ona z jižní Moravy, já z východních Čech. Proto i naše názory na to, co jsou koláče a co koláčky, byly rozdílné. Na našem stole se objevovaly pouze moravské koláčky, někdy malé, někdy ještě menší, ale vždy nahoře zavinuté a s různými, většinou výbornými náplněmi. Nic proti nim! Pak jsem si ale vzpomněl na svůj český původ a na to, že u nás doma (kdysi dávno!) ty koláče vypadaly jinak. Za použití internetu jsem našel jejich podobu a potřebné recepty a manželka byla ochotná se do toho pustit. Výsledek je na fotce.

Náplně jsou tři: švestková povidla s mákem, povidla z ovoce nashi (letos byla obzvláště bohatá úroda) a ořechová náplň (na fotce nejsou, protože nevydržely!).

Na celkové hodnocení koláčů je možné použít to, co kdysi řekl náš bývalý soused, když jsme mu přinesli ochutnat buchty mé manželky. Pravil: "To nejsou buchty, ale symfonická báseň!". Určitě to platí i o těchto zaručeně českých koláčích.

Listopad

V naší obci máme tento krásný strom. Je to největší ořech široko daleko a možná i největší strom v okolí. Je velký, rozložitý, mohutný a důstojný.
S Dinem ho na našich pravidelných vycházkách vídáme téměř každý den a máme ho rádi. I když každý jinak. Zastavíme se pod ním, já prohlížím strom a Dino vyhlíží oblíbenou pudlí fenku v blízké zahradě.